Jméno dětské herečky Sylvy Kamenické už dnes mladé generaci nic moc neřekne, ale pro starší diváky je připomenutím filmu Juraje Herze, Den pro mou lásku, kde si tehdy ještě jako holčička zahrála s Martou Vančurovou a Vlastmilem Harapesem. Příjemná, roztomilá a poslušná holčička si tehdy získala srdce širokého publika a vyvrátila i mýty o tom, jak se s dětmi špatně natáčí.
Dnes je z malé Marušky někdo úplně jiný. Vyrostla z ní luxusní blondýna.
Osud malé Marušky, alias Sylvy Kamenické
Sylva Kamenická je známá i pod jménem Sylva Knerr. Narodila se v rodině, která se nijak zvlášť nezabývala uměním, ale Sylva od dětství až do 17 let zpívala v dětském sboru a poté i v kapele se svojí maminkou.
I přesto, že láska k filmu v rodině nebyla nijak výrazná, byla Sylva už v útlém věku katapultována ke hvězdám. A bylo to právě díky její největší roli ve filmu Den pro mou lásku.
Poprvé na sebe Sylva upoutala Herzovu pozornost již dříve, v televizním pořadu Zpívá celá rodina, kde vystoupila s klasickou dětskou písničkou Holka modrooká.
Její vystoupení vzbudilo ohlas nejen u publika, ale i u režiséra, který právě v tu dobu připravoval casting pro zmíněný film. Navzdory svému nízkému věku podala Sylva coby Maruška herecký výkon daleko přesahující její věk.
Tento film nebyl rozhodně veselý, naopak. Bylo to velmi náročné a smutné vyprávění o smrti malé holčičky a jejím dopadu na rodiče, mladé manžele Staškovi. Fotografku Marii ztvárnila Marta Vančurová a studenta stavební fakulty Petra Vlastimil Harapes.
Jejich studentská láska byla naplněna a manželé žijí v útulném podkrovním bytě se čtyřletou dcerkou Maruškou, upovídanou a okatou, všemi oblíbenou holčičkou. Maruška ale zcela nečekaně dostane silný zánět mozkových blan, kterému nakonec podlehne. Zatímco maminka je zcela zdrcená, tatínek se snaží odstranit z očí všechno, co by jim jejich dcerku připomínalo. S tragédií se vyrovnávají jen velmi pomalu.
Na ukázku se podívejte zde:
Další role přišly… ale Sylva přesto zvolila jinak
Film den pro mou lásku byl právem oceněn na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu Berlinale. Získal cenu ekumenické poroty i nominaci na Zlatého medvěda. Pro Juraje Herze byl spolu s filmem Petrolejové lampy největší filmový počin, i když sám říkal, že film neměl rád. Sylvu si ale velmi zamiloval a považoval ji za skvělou malou herečku: „Je fantastická. Ohromně přirozená. Nezkažená. Řeknu jí Usmívej se, usměje se. Řeknu Víc, usměje se víc. Řeknu Opakuj to, opakuje to. Nejvýš řekne, že je jí horko, nebo že chce jít spát. Těká jen trochu očima, to je všechno. Když něco neudělá dobře, řekneme Jé, strejda Jirka to zase zkazil.“
Po úspěchu Sylvy přišlo i pár dalších rolí, protože malá holčička byla skvělá. Sylva si zahrála v dalším dětském filmu Věry Plívové-Šimkové Jak se točí rozmarýny a v roce 1978 v televizním filmu Kondor létá vysoko a ve filmu Ludvíka Ráže Tajemství ocelového města.
Ale i navzdory slibnému začátku však nakonec nadějná herečka ze záře reflektorů zmizela.
Život mimo objektiv a kamery
Na rozdíl od mnoha dětských herců, kteří po prvotním úspěchu ve světě filmu zůstanou, Sylva Kamenická hledala jinou cestu. Vydala se do světa mimo zorné pole kamery. Našla si přítele v Německu, takže nechala i studií herectví na vysoké škole. Nejprve za ním jen jezdila, ale pak se tam i odstěhovala. Nejprve ale získala titul inženýrky.
Zpočátku podporovala svého manžela v jejich místním podnikání – společně vařili pivo a provozovali restauraci a obchod.
Její role nezestárla
Přestože herecká kariéra Sylvy Kamenické byla jen velmi krátká, zůstává v československé filmové historii zapsána. Sylva na ni sama nikdy nezapomněla. Do Čech jezdí, a dokonce se k roli Marušky krátce vrátila, aby uctila památku svého filmového otce, Vlastimila Harapese, během oslav jeho 70. narozenin ve Státní opeře.
Kdysi drobná dívka s podmanivýma modrýma očima stanula před diváky jako dnes štíhlá, luxusní blondýna a úspěšná podnikatelka.
Přestože herecká kariéra Sylvy Kamenické byla jen velmi krátká, zůstává v československé filmové historii zapsána. Sylva na ni sama nikdy nezapomněla. Do Čech jezdí, a dokonce se k roli Marušky krátce vrátila, aby uctila památku svého filmového otce, Vlastimila Harapese, během oslav jeho 70. narozenin ve Státní opeře. Kdysi drobná dívka s podmanivýma modrýma očima stanula před diváky jako dnes štíhlá, luxusní blondýna a úspěšná podnikatelka.
Dnes je Sylvě Knerr již přes padesát a žije život na míle vzdálený své minulosti dětské hvězdy. Vede vlastní personální agenturu v Německu a její práce ji baví. Kromě podnikání se věnuje aktivně i charitativní činnosti.
Zdroje: www.krajskelisty.cz, www.csfd.cz, www.super.cz
