Talent Sylvu Kamenickou rychle přivedl na filmové plátno, a tak nejvíce zazářila už ve čtyřech filmech, čímž uzavřela své dětské herecké období. Její poslední vystoupením před kamerou bylo v pořadu "A tančím dál...", kde přišla podpořit svého hereckého kolegu Vlastimila Harapese, s nímž hrála právě ve filmu "Den pro mou lásku" z roku 1976.
Od zpěvu k herectví
Režisér Juraj Herz objevil malou Sylvu Kamenickou (ve filmu známou jako Maruška) v televizním pořadu "Zpívá celá rodina" v roce 1975, kde již tehdy excelovala svým zpěvem a přirozeným vystupováním. Od svých sedmi let zpívala v Příbrami, svém rodném městě, a poté se přidala k dětskému sboru, kde setrvala až do svých sedmnácti let. Později začala zpívat v hudební skupině spolu se svojí matkou.
V 70. letech vzniklo psychologické drama "Den pro mou lásku", jehož scénář vytvořila Markéta Zinnerová. Téma filmu, které se týkalo vztahu mladého manželského páru, který ztratil svou malou dcerku kvůli zánětu mozkových blan, zaujalo režiséra Juraje Herze svojí apolitičností. Film si udržel tuto apolitičnost i na plátně, i když byl scénář trochu upravený.
Práce s dětskými herci může být náročná, ale Sylva Kamenická byla výjimkou. Byla pozoruhodně trpělivá, vždy se usmívala na povel režiséra a ochotně opakovala své repliky. Její profesionální přístup byl zřejmý, a to i ve velmi mladém věku.
I když se později režisér Herz vyjádřil, že tento film neměl rád, zamiloval si právě Sylvu, představitelku malé Marušky. Během natáčení filmu jí byly pouhé čtyři roky, ale svou pracovní morálkou překonala mnoho dospělých herců. Na trailer k tomuto známému filmu, kde Sylva coby Maruška zazářila, se podívejte zde:
Z Čech do Německa, kde našla lásku
Sylva Kamenická se po filmu "Tajemství Ocelového města" a "Jak se točí Rozmarýny" na filmovém plátně dále neobjevila.
Sylviny životní cesta brzy nabrala jiný směr, když začala studovat na vysoké škole a navíc jezdit do Německa za svým přítelem. Znamenalo to konec její herecké kariéry poměrně velmi brzy. Po dokončení školy a získání titulu inženýra se provdala za Gottfrieda Knerreho, s nímž společně vařili pivo, provozovali hospodu a obchod v Německu. Zde žije dosud a vedle své pracovní agentury aktivně působí v charitě.
Její vzpomínky na hereckou kariéru mohou být vzdálené, ale Sylva Kamenická zůstává nezapomenutelnou součástí české filmové historie a díky svému charitativnímu působení nadále přináší radost a pomoc druhým. Její krátký, ale intenzivní výlet do světa filmu zanechal nezapomenutelnou stopu. I dnes září jako hvězda, i když ve zcela jiném oboru.
Zdroje: www.csfd.cz, www.super.cz