Když vědci v minulém století spatřili první družicové snímky Země, byli uchváceni. Zároveň si však všimli znepokojivého faktu. Symetrie v jasnosti mezi oběma hemisférami. Nedávalo jim to smysl.
Odrazivost slunečního záření je ve vědeckém žargonu známá jako „albedo“. Přirovnat ho můžeme k bílým čárám na tmavé silnici, které jsou při jízdě v noci lépe viditelné. Totéž platí při pozorování Země z vesmíru. Poměr dopadající a odražené sluneční energie je určen různými faktory. Jedním z klíčových je míra tmavých oceánů a světlých kontinentů. I přestože je na severní polokouli dvakrát více pevniny než na jižní, měření ukázala jen desetiprocentní rozdíl v albedu. Na otázku „Proč?” se snažila odpovědět řada výzkumníků. Marně.
Až badatelé z Weizmann Institute of Science odhalili možnou souvislost mezi oblačností a mírou odrazu slunečních paprsků na každé polokouli. Zároveň upozorňují, že pokud se nemýlí, namodelovali také průběh globálního oteplování.
Rovnoměrná záře
„Zaměřili jsme se na další faktor, ovlivňující albedo. Na mraky,” říká profesor Yohai Kaspi. „Analyzovali jsme data ze světových meteorologických databází, včetně informací ze satelitů NASA a z ERA5, sahající až do roku 1950. Zároveň jsme zařadili bouře z uplynulých padesáti let do tří kategorií."
Odborníci zjistili, že počet mraků přímo koreluje s intenzitou hromobití. Navíc vypočítali, že na severní polokouli se objevují slabší bouře než na jižní. „Modely ukázaly, že souvislost mezi jejich intenzitou a mraky vysvětluje rozdíl v jasu mezi polokoulemi,” říká profesor.
Změna klimatu
Jenže planeta prochází neustálými změnami, včetně globálního oteplování. To má za následek snížení frekvence tvoření mraků, a tedy i bouří. Modely CMIP6 simulující klimatické výkyvy však naznačily, že i přestože ubyde jejich četnost, symetrie by nemusela být narušena.
Bouřkové mraky
„Stupeň oblačnosti dorovnají extra silné cyklóny nad jižní polokoulí. Budou způsobené tzv. arktickým zesílením, jevem, při němž se severní pól ohřívá dvakrát rychleji,” vysvětluje Yohai Kaspi a doplňuje, že nový výzkum odhalil nejen dlouholetou záhadu jasu naší planety, ale otevřel dveře pro geoinženýrská řešení.
