Venku panuje hluboká tma a pomalu začíná přituhovat. Není zrovna nejvhodnější doba na večerní projížďky. Přesto se spisovatelka 3. prosince 1926 k jedné takové rozhodne. O půl desáté večer vstane ze svého křesla, sejde do spodního patra domu, políbí svou tehdy sedmiletou spící dceru na rozloučenou a zavře za sebou vchodové dveře. Bez zanechání jakékoliv zprávy nasedá do auta a odjíždí neznámo kam. Následujících jedenáct dní o ní nikdo neuslyší.

Hned druhý den se rozběhne rozsáhlá pátrací akce. Zapojí se do ní přes tisíc policistů a několik stovek dobrovolníků. Poprvé v britské historii využijí policejní složky k pátrání také letadla. Tisk se zaplní zprávami o zmizení slavné spisovatelky a domněnkami o tom, co se mohlo stát. Pomáhat se snaží také někteří autoři slavných detektivek, jako například sir Arthur Conan Doyle.

Auto Agathy Christie se našlo poměrně rychle, avšak na stopu spisovatelky policisty nenavedlo. Nalezeno bylo v křoví na kraji křídové jámy nedaleko města Guilford. Zájem o případ byl tak obrovský, že se zprávy o zmizení objevily i na první stránce The New York Times. Spekulace a konspirační teorie všeho druhu začínaly nabírat na obrátkách. Auto se totiž našlo poblíž jezera Silent Pool, ve kterém měly v minulosti zahynout dvě děti. Objevily se úvahy, že se v něm mohla utopit také slavná spisovatelka, ať vlastním rozhodnutím, nebo za pomoci někoho jiného. Nejčastěji se zmiňovalo jméno jejího manžela, který měl zrovna v té době milostnou aféru. Tělo se však nikde nenašlo, a tak si vyšetřovatelé další dny lámali hlavy nad nečekaným zmizením bez jakéhokoliv vodítka.

Jednoho večera si hráč na banjo v hotelu Swan Hydro v lázeňském městě Harrogate všiml ženy až podezřele podobné zmizelé spisovatelce. Uvědomil o tom policii, která do hotelu dorazila i s jejím manželem. Všichni byli překvapeni tím, jak se Agatha po jejich příchodu chovala. Zcela v klidu si přečetla noviny, na jejichž prvních stránkách byla její fotografie s informací o zmizení. Když na ni promluvil její manžel, nepoznala ho. Jmenuje se totiž Neale, ne nějaká Christie. V hotelu vystupovala pod tímto příjmením. Zajímavostí je, že právě Neale se jmenovala poslední milenka jejího muže.

Rok 1926 byl pro Agathu Christie velmi náročný. Zažila smrt své matky, odevzdala rukopisy, se kterými nebyla zpětně spokojena a také ji psychicky vyčerpávala opakovaná manželova nevěra. Zdálo se, že během osudových jedenácti dní utrpěla ztrátu paměti. Skutečnost mohla být ale zcela jiná. Roku 2017 dohledal Andrew Wilson rozhovor, který poskytla listu The Daily Mail. Uvádí v něm, že se onoho prosincového večera pokusila spáchat sebevraždu jízdou z útesu, místo toho však nabourala. Při prudké ráně se udeřila do hlavy. I to může vysvětlovat její další počínání, a také to, proč nasedla do vlaku a ubytovala se v hotelu bez jediného zavazadla. Sama prý ale sebevraždu považovala za nepřípustné, nekřesťanské chování. Mohla se tak za tento nápad stydět a ztrátu paměti pouze předstírat. Je ale také možné, že v důsledku dlouhodobějšího stresu podlehla vzácnému psychiatrickému onemocnění zvané disociativní fuga. Lidé trpící touto chorobou vyrážejí na dlouhé cesty z domova a bezcílně cestují po okolí. Často se stává, že si z cesty nic nepamatují. Jak to ale bylo se zmizením Agathy Christie ve skutečnosti, se dnes už asi nedozvíme.