Hrad Svojanov patří mezi nejstarší pevnosti u nás. Založen byl kolem roku 1224. O čtyřicet let později, za krále Přemysla Otakara II., zajišťovala jeho posádka ochranu nad obchodní stezkou spojující Brno s Litomyšlí a zároveň střežila historickou zemskou hranici mezi Moravou a Čechami.
Jeho sláva panovala jen do roku 1569, kdy byl poškozen požárem. I přestože byl opraven, byl využíván jen jako hospodářské centrum. Mohlo by se tedy zdát, že zde již nic zajímavého nenajdeme. Opak je ale pravdou. Svojanov proslul jako centrála paranormálních jevů.
Nepříjemné mrazení, návaly strachu a podivné zvuky. To vše hlásí ti, kteří se odváží hrad navštívit. Jeho historie je totiž spjata s neobyčejnou lidskou krutostí. Zajímavostí navíc je, že oběťmi byly většinou ženy se jménem Kateřina.
Pozor, Kateřino!
První z nich byla manželkou Hertvíka Žehušického z Nestajova, jenž byl neobyčejně žárlivý. I přesto se žena nebála a po svatbě se dál scházela se svou láskou z mládí, místním kovářem. Když se to její manžel dozvěděl, milenci nechal useknout obě ruce a poté ho nabodnout na kůl. Kateřinu dal zazdít do hradeb. Její kosti se našly v roce 1805 během tvorby nové brány na horní nádvoří.
V sedmnáctém století žila na hradě druhá Kateřina, vdova po Bohuslavovi Zárubovi z Husířan, který padl při obraně pevnosti během dobývání švédskými vojsky. Mladé krasavici se začal dvořit jeho bratr Karel. Jakmile se však seznámil s bohatou pannou, Kateřinu nechal zavřít do hladomorny. Když šel nový kastelán po několika týdnech sklepení zkontrolovat, nabídl se mu hrůzný pohled. Mezi cáry roztrhaných šatů ležela jeho milenka s vytřeštěnýma očima. Jako kdyby pohlédla na samého ďábla. Vyděšený muž nechal tělo mrtvé zazdít. Klidu však nedošel. Tak dlouho se mu o ní zdálo, až se zbláznil.
Mezi nejsmutnější patří příběh nejmladší Kateřiny z roku 1801, dcery tehdejších majitelů Haislerových. Během hry na ni spadlo dřevěné lešení. Poraněná a vyděšená hledala své rodiče. Marně. V tzv. pánském pokoji se opřela o stěnu a naposledy vydechla. Dodnes se prý na tomto místě objevují otisky dětských ruček a citliví jedinci vidí jejího ducha.
Spící stařena
Podivné události se hradu nevyhýbají ani v moderní době. „V roce 2009 jsem rozvážel plakáty k nějaké akci, když mi zavolala kolegyně,” vzpomínal pro Aha! kastelán Miloš Dempír. „Myslel jsem si, že si dělá srandu.” Žena totiž při prohlídce zjistila, že se změnil portrét Slepé stařeny, jenž visí v jednom z pokojů. Její oči, které byly otevřené, se náhle zavřely.
Jak je to možné, nikdo nechápe. Dílo je totiž zakryto sklem a ze zadní strany je neporušené. Někteří badatelé proto tvrdí, že jde o varování. Babičce podle nich klesla víčka, aby se nemusela dívat na další krvavé události, jež se mají v budoucnu odehrát.
Zdroje: www.svojanov.cz, www.epochanacestach.cz, www.medium.seznam.cz
