Ze země to vypadá jen jako rozlehlý park obehnaný vodním příkopem. O tom, že na jižním předměstí Ósaky se nachází něco mimořádného, se lze přesvědčit až ze vzduchu.

Uprostřed zástavby je téměř půl kilometru dlouhý útvar, který má přísně symetrický tvar. Nejde však o div přírody, ale největší megalitickou památku svého druhu, která časem zarostla bujnou vegetací.

Armáda v podzemí

Hrobky zvané kofuny se stavěly v letech 250–538 a podle nich se jmenuje i celé historické období. Měly řadu tvarů, dochovaly se kruhové, čtvercové, ale nejtypičtější jsou stavby ve tvaru klíčové dírky. Některé byly jen několikmetrové, ale jiné měly skutečně gigantické rozměry, a to je ještě objímal uměle vyhloubený vodní příkop. Velikost hrobky se pravděpodobně odvíjela od důležitosti „nájemníka". Největší kofun ležící v Ósace měří na délku 475 metrů a spočinul v něm císař Nintoku, který vládl v letech 313–399.

Vědci objevili přes deset tisíc mohyl zejména v jižní části Japonska. Ty skutečně obrovské jsou ale poměrně vzácné, archeologové vědí zhruba o 40 stavbách, které měří na délku přes 200 metrů. Většina z nich se dávno stala terčem zlodějů, ale třeba v roce 1972 archeologové odkryli ve městě Asuka kompletně zachovalou mohylu.

Díky tomu máme přesnou představu, jak to uvnitř kofunů vypadalo. Pohřební komora se nacházela v horní kulaté části klíčové dírky. Stěny byly zdobeny pestrobarevnými malbami a nebožtíka v kamenné rakvi obklopovaly umělecké předměty. Šlo zejména o „zahnuté drahokamy" zvané magatamy, které se nejčastěji vyráběly z nefritu.

Neodmyslitelnou položkou byly také duté sošky z pálené hlíny, kterým se říká haniwa. Zpodobňovaly lidi, zvířata, ale i předměty běžné denní potřeby. V mohyle zmíněného císaře Nintokua se našla obrovská terakotová armáda čítající 20 tisíc vojáků.

Spousta otazníků

Kofuny dodnes představují velkou vědeckou výzvu. Nikdo neví, proč měla většina z nich tvar klíčové dírky. Spekuluje se o náboženských nebo stavebních důvodech, ale záhadu zatím nikdo nerozluštil.

Situaci značně komplikuje fakt, že tehdy v Japonsku neznali písmo, takže o životě v zemi vycházejícího slunce v tomto období se lze dočíst pouze v čínských pramenech. Ty jsou ale často neúplné nebo zkreslené. Nikdo také neví, proč stavby kofunů po několik staletích čilého rozvoje najednou ustaly.