Šokující dílo zobrazující vřískající bytost může svou slávou konkurovat takovým velikánům, jako je třeba Mona Lisa od Leonarda da Vinci. Ač je Edvard Munch znám jako tvůrce jediného obrazu, namaloval jich přes tisíc, stejně jako 4443 kreseb a dalších děl. Byl znám jako osamělý umělec, který čerpal ze svého osobního neštěstí a nemoci. Své obrazy miloval jako děti a úzkostlivě je střežil. (Zdroj:www.smithsonianmag.com)
Jako mladého chlapce Edvarda velmi silně ovlivnila smrt jeho matky a o devět let později smrt jeho starší sestry. Obě podlehly tuberkulóze. K tomu se přidalo křehké zdraví, kterému nepomáhaly chatrné podmínky, v nichž vyrůstal. Jako dítě chytil stejnou nemoc jako matka a sestra, ale přežil. Kvůli časté přítomnosti smrti měl odmala pocit, že ho provází šílenství a úzkosti.
Od svých kolegů se odlišil nekonvenčními technikami. Nechtěl, aby byly jeho malby exaktně přesné a jemné, ale spíše drsné a neuhlazené, stejně jako jsou naše emoce. Nechal se inspirovat skupinou umělců, kteří se stavěli proti „buržoazní úzkoprsosti.“ Později začal malovat autoportréty, které byly stále neupravené a skvrnité. Na jednom z jeho neslavnějších obrazů, Upírovi, pak zobrazuje svou první milenku s rozevlátými zrzavými vlasy. Po smrti jeho otce začal na obrazy přenášet své smutné, depresivní duševní rozpoložení.
V té době, přesněji roku 1893 namaloval také svůj neznámější obraz, Výkřik, jenž existuje ve čtyřech verzích plus v litografickém provedení z roku 1895.
Na obrazu můžeme vidět postavu, která si drží hlavu vydávajíc dlouhý vřískot. Zbytku obrazu dominuje oranžová obloha, most za postavou pod strmým úhlem a jakýsi vlnitý, snový nádech. I toto dílo, stejně jako množství ostatních od Muncha, je zrcadlením autorova duševního stavu. Výkřik je dle autorových slov dílem zapamatovaného pocitu, než vnímané reality. Ve chvíli, která mu byla inspirací, prožíval existenciální krizi, kterou převedl na plátno. Podle jeho slov samotná ústřední postava obrazu doopravdy nekřičí, řev pochází z jeho okolí. Přímo na zadní stranu obrazu (který vyšel o dva roky později) autor dopsal: „Cítil jsem obrovský křik procházející přírodou“. Samotná postava se kvůli své nepohlavnosti a nevýraznosti stává univerzálním symbolem úzkosti. V pozadí namalovaná vozovka a hlavně plot měly sloužit k ochránění subjektivního šílenství protagonisty. Sjednocená příroda však narušila osobnost autora. (Zdroj:blog.britishmuseum.org)
Od té doby už to šlo s Munchem z kopce - stal se z něj náruživý alkoholik a při jednom incidentu se dokonce střelil revolverem, ustřelil si kousek prstu a způsobil psychickou újmu. Dle jeho vlastních slov začal být agresivní a nervózní. Tuto úzkost dokázal však využít k vytvoření jeho nejlepších děl. Roku 1908 začal mít halucinace a šel se léčit do soukromého sanatoria, kde se jeho stav zlepšil. Následně se uzavřel před světem na svém statku, kde začal malovat krajinomalby. Stále ale nepřestával kreslit autoportréty. Zemřel roku 1944 v úplném osamění.
Jeho obrazy se do uměleckých dějin zapsaly inovativními technikami a surovým zpracováním psychických problémů a sexuality. Zajímavostí je, že se verze Výkřiku vytvořená pastelem prodala roku 2012 za rekordních 120 milionů dolarů.
