Jeho příběh je notoricky známý. Luxus na vodě, prý nepotopitelný, pak osamoceně plující kra, nešťastný náraz, rychlá zkáza a kruté vystřízlivění.

Není to ale tak jednoduché, jak by se zdálo. Titanic mohl klesnout na dno Atlantského oceánu i kvůli něčemu jinému než byla přezíravá posádka a přílišná rychlost.

Unikátní jev na obloze

V astronomickém časopise Sky&Telescope se nedávno objevila studie, podle níž může za potopení lodi „spiknutí“ Slunce a Měsíce. Obě tato vesmírná tělesa působí na Zemi takzvanými slapovými silami, které se projevují především přílivem a odlivem.

Měsíc ale kolem Země neobíhá v přesném kruhu, nýbrž v elipse, stejně tak Země rotuje kolem Slunce. Slapové síly tak jsou do určité míry proměnlivé, i když obecně platí, že nejsilnější jsou v době úplňku a novu.

V době potopení Titaniku však z astronomického hlediska nastal unikátní jev. Země se dostala na své dráze nejblíže ke Slunci, zároveň byl Měsíc nejblíže k Zemi, dokonce nejvíce za posledních 1400 let. A ještě k tomu nastal úplněk. Tento jev se neprojevil pouze výraznějším stoupáním a klesáním vody u pobřeží, ale i nebývale vzedmutou hladinou na širém moři.

Když se v té době u západního pobřeží Grónska odlomil obrovský ledovec, dostal se vlivem „přílivu tisíciletí“ nečekaně rychle na jih přímo do blízkosti lodních tras mezi Evropou a Amerikou, kde pak jako ledová časovaná bomba čekal na svou oběť.

Překvapivé svědectví

Kdyby Titanic narazil do ledovce přídí, patrně by se udržel na hladině, protože by voda zaplavila jen dvě nebo tři záplavové komory z celkových 16. Titanic byl přitom schopen pout i se zaplavenými čtyřmi komorami. Námořníci se ale snažili bariéře vyhnout a rozpárali o ni část pravoboku v délce 90 metrů. Vodu tak postupně začalo nabírat sedm komor.

Dlouho se uvádělo, že se plavidlo nemohlo srážce vyhnout, protože plulo příliš rychle. Nedávno ale s překvapivou zprávou vystoupila Louise Pattenová, vnučka druhého důstojníka Titanicu Charlese Lightollera (1874-1952), který z vysokých důstojníků přežil jako jediný. Právě on jí vyprávěl, jak první důstojník William Murdoch spatřil ledovec a vydal pokyn kormidelníkovi Robertu Hitchinsovi k prudkému zatočení doprava.

Námořníci si ale tehdy nevystačili s prostým určením směru, na vše byly ustálené fráze a povely. A v tom byla podle Pattenové resp. Lightollera potíž.

Nikdo se to nesmí dozvědět!

Námořní plavba tehdy procházela významnými změnami, z plachetnic se ve velkém přecházelo na parníky. Tato změna znamenala i obměnu manévrovacích systémů a zavádění nových povelů. Část posádky Titaniku prý byla zvyklá na staré typy povelů, které byly často v přímém protikladu s těmi moderními.

Když tedy Murdoch vydal povel „hard a starboard“, kormidelník si v kritické situaci vzpomněl na staré příkazy a automaticky zatočil na druhou stranu. Na omyl byl sice záhy upozorněn, ale právě v tento moment se rozhodlo o tom, že loď za dalších 37 sekund o ledovec zavadí.

Lightoller prý tato fakta při vyšetřování zatajil, aby chránil svého zaměstnavatele a kolegy. Jediným člověkem, komu řekl pravdu, byla jeho manželka Sylvia.„Babička mi pak všechno vyprávěla. Moje matka ale trvala na tom, aby všechno zůstalo v rodině. V sázce byla její pověst,“uvádí Pattenová, které se od dědečka dozvěděla ještě o dalším faktu, který napomohl k rychlé zkáze Titaniku.

Joseph Bruce Ismay (1862-1937), ředitel společnosti White Star Line vlastnící Titanic, nepovažoval srážku s ledovcem za nijak fatální a trval na tom, aby kapitán pokračoval v plavbě plnou rychlostí. To ale jen přidalo na tlaku, kterým se voda řinula do podpalubí. Kdyby Ismay nebyl tak zaslepený, Titanic by se možná udržel na hladině mnohem déle.

Slušnost zabíjí

Z jiného konce se na katastrofu podívali američtí badatelé Jennifer McCarty a Tim Foecke. Před čtyřmi lety přišli s tvrzením, které vysvětluje, jak je možné, že loď o rozměrech Titaniku skončila pod hladinou za necelé tři hodiny a ještě se přitom rozlomila. Podle nich se na stavbu superlodě použily tři miliony nýtů, kterých byl ovšem v té době nedostatek. Stavitelé si proto vypomáhali všelijak a ve výsledku luxusní parník držely pohromadě nýty druhořadé kvality. Badatelé tvrdí, že kdyby stavitelé použili lepší součástky, loď by vydržela po nárazu plout až do doby, než připluly na pomoc první lodě. Stovky lidí by tak nemusely zemřít v ledové vodě na podchlazení. Na kdyby se ale historie neptá.

Tomáš Mrzena

Titanic v číslech

Váha: 60 000 t

Délka: 269,1 m

Šířka: 28,25 m

Výška: 53,5 m

Ponor: 10,54 m

Počet parních kotlů: 29

Počet lodních šroubů: 3

Celkový výkon: 50 000 koní

Maximální rychlost: 46 km/h

Počet členů posádky: až 899

Počet pasažérů: až 2603

Zajímavosti

*Počet obětí potopení Titaniku není přesně znám. Loď nebyla zcela obsazena, na druhé straně na ní téměř jistě cestovalo několik černých pasažérů. Počet cestujících kolísá mezi 2201 a 2223. Stejně tak se odhaduje počet obětí v rozmezí od 1490 do 1517.

*Joseph Bruce Ismay, šéf společnosti White Star Line, zkázu lodi sice přežil, ale pak se nervově zhroutil a stáhl se z veřejného života.

*Dle nové teorie se zadní část Titanicu při klesání ke dnu divoce otáčela kolem své osy.

*Titanic měl dvě sesterské lodě. Olympic (na vodu spuštěn 1911) se plavil bez nehody čtyřiadvacet let, Britannic (spuštěn 1914) se potopil v roce 1916 poté, co najel na minu.

*Britannic se měl původně jmenovat Gigantic, ale po zkáze Titaniku dostal „šťastnější“ jméno.

*Nedávno se objevil výzkum, podle něhož měli američtí pasažéři až o osm procent větší šanci na záchranu než britští. Prý proto, že Angličané ani v tak vypjaté chvíli nezapomínali na slušné vychování a na rozdíl od dravých Američanů se necpali do záchranných člunů.

*Podle některých teorií bylo potopení Titaniku pojistným podvodem, který měl společnosti pomoci z finančních potíží.

Osud Titaniku v datech

1909

31. března - v Belfastu zahájena jeho stavba

1912

10. dubna - jako největší loď světa vyrazil na první plavbu z anglického Southamptonu přes Francii a Irsko do New Yorku

11. dubna - vplul do vod Atlantiku

14. dubna – ve 23.40 narazil do ledovce

15. dubna - ve 2.20 zmizel pod hladinou, ve 4.10 dorazila jako první na pomoc loď Carpathia

1985

1. září - americký oceánograf Robert Ballard objevil jeho vrak v hloubce přibližně čtyř kilometrů

Záhadná loď: Proč nepomohla trosečníkům?

Řada přeživších z Titaniku vypověděla, že ještě v době, kdy se jejich parník potápěl, viděli v dálce světla jakési lodi, která však odplula pryč. Při vyšetřování padlo podezření na parník Californian. Jeho kapitán Stanley Lord potvrdil, že osudného 14. dubna ve 23.10 viděl světla neznámé lodě, dokonce ji varoval před ledovcem, ale nedostal žádnou odpověď. Plavidlo tak nechal jejímu osudu. Californian připlul na pomoc trosečníkům až druhý den dávno po Carpathii.

Kapitán sice celou dobu tvrdil, že onou neznámou lodí nebyl Titanic, nýbrž jiné plavidlo, které z druhé stany viděli i lidé z Titanicu, ale vyšetřovatelé mu neuvěřili. Kapitán přišel o kariéru a do konce života se marně snažil zbavit pověsti vyvrhele, který nepomohl lidem při největším námořním neštestí v dějinách.