Tanja Askani, rozená Kovalská, se narodila v Československu do rodiny Ostravského myslivce. Její tatínek ji od malička vedl k lásce k přírodě a zvířatům a učil ji jak zvířata ošetřovat, jak s nimi zacházet a komunikovat. Jako dítě nosila domů nejrůznější zraněné živočichy, které ošetřovala, dokud nebyli schopni návratu do přírody, nebo jim nenašla obstojný domov a tak měli doma třeba i lišku, srnku, jehně a spoustu ježků. Tanja studovala zemědělskou školu a sokolnictví a díky němu se seznámila i se svým manželem, za nímž se přestěhovala před třiceti lety do Německa.

Spolu s Lotharem založili sokolnické centrum a Tanja se postupně začala zaměřovat na vlky. Ačkoli fotky této vlčí dámy s jejími milovanými šelmami působí naprosto uvolněně, Tanja vysvětluje, že to není až tak růžové. "Vlk je pořád šelma. Stále je to predátor a musíte být ostražití. Vlka nadopovaného adrenalinem by neudrželi ani čtyři muži, kdyby se rozhodl, že vás zabije. Ve smečce je jasně daná hierarchie a proto je nejlepší chovat vlka od štěněte na lahvi. Ideálně od prvních dnů, teprve v tom případě k vám přilne jako k matce a bude vás respektovat. Pokud je štěně kojeno matkou, padáte pro něj do role sourozence a bude s vámi bojovat," vysvětluje Tanja, která přesně tyto boje vedla se svou první vlčí fenkou Flocke. Tu si vzala jako malé štěně poté, co jí zemřela matka vlčice a Tanjina fenka Senta malé vlče kojila.

"Flocke si to tehdy postavila v hlavě tak, že Senta, byla její máma a já sestra. V reálu to bylo občas šílené. Když přišel problém a zavrčela na mě, zavrčela jsem na ni taky. Když mě kousla, taky jsem ji kousla. Musela jsem být od malička důsledná a nepolevit ani na chvíli. Vlk je pořád šelma a to poslední, co chcete, je šelmu naštvat." Když Tanju posloucháte, musí vám být jasné, že její vlci jsou pro ni vším. Věnuje jim velkou část svého života a oni ji za to oplácejí důvěrou, láskou a přátelstvím. Nenechte se ale zmást, i přesto, že ve smečce jsou role určeny, je nutné, aby byla Tanja ostražitá.

Její životní úděl je úžasný. Odchovala již několik generací vlků a ve Wildparku v Německu platí za něco jako zaříkávačku vlků. Každé zvíře pečlivě studuje, seznámí se s ním a pracuje na tom, aby bylo správně začleněno do smečky. Tato práce je podle vlastní slov Tanji velmi náročná a to jak fyzicky, tak psychicky. Stačí prý ale jediný pohled do vlčích očí a Tanja ví, že všechno je v pořádku. A divíte se? Být každý den ve společnosti takový nádherných tvorů, také bychom se jen a jen usmívali.