Na začátku odhalení děsivého scénáře byly pozůstatky dvou 242 milionů let starých mořských monster patřící do rodu Tanystropheus, objevených na nalezišti zkamenělin Monte San Giorgio, které leží na hranici Švýcarska a Itálie. Tým ze Státního přírodovědného muzea v německém Stuttgartu v čele s Dr. Stephanem Spiekmanem si při jejich zkoumání všiml, že jejich krky vykazují stopy po kousnutí.
„U obou zvířat byly hlavy oddělené od těla prudkým a silným stiskem. S největší pravděpodobností se tak stalo, když byla ještě naživu,” říká vědec.
Koukej na můj dlouhý krk
Dlouhokrcí mořští plazi brázdili oceány více než 175 milionů let. Prodloužená část těla sloužila jako rybářský prut. Tanystropheus je odborníky považovaný za jednoho z nejbizarnějších příkladů této evoluční strategie. „Jeho krk byl třikrát delší než trup. Byl složený z 13 extrémně protáhlých obratlů a vzpěrových žeber. Plaz tak pomocí něj mohl chňapat do všech stran,” vysvětluje Spiekman.
Jak ale ukazují fosilní nálezy, i sám predátor byl nepříjemně překvapený. Vědce upoutal fakt, že u obou exemplářů byla objevená jen lebka a část krku, jenž náhle končí, bez zbytku těla. Naznačuje to, že tvorové byli napadeni silnějším živočichem.
Tým analyzoval stopy po kousnutí a zjistil, že někdo na oba Tanystropheusy zaútočil shora. „Našli jsme dva vpichy zubů v jediné diagonální rovině. To je jasný důkaz, že dekapitace byla provedená bez boje,” říká Spiekman.
Tanystropheus
Jaké zvíře ale napadlo šestimetrového lovce ze zálohy? Podle odborníků je seznam potenciálních vrahů pestrý. Změřením vzdálenosti mezi zuby ale dospěli k závěru, že hlavním podezřelým je předek plesiosaurů, Nothosaurus giganteus, plaz dorůstající až sedm metrů.
Dr. Stephan Spiekman a Eudald Mujal
Tanystropheus se vyskytoval po dobu nejméně deseti milionů let v Evropě, na Středním východě, v Číně, Severní Americe a možná i v Jižní Americe. Jeho dlouhá životnost naznačuje, že výhody jeho extrémního krku převažovaly nad rizikem, že tato část těla byla vůči predátorům nejslabším článkem. „Evoluce je hra na kompromisy,” krčí rameny paleontolog. „Jinými slovy, ukázat hrdlo se danému druhu vyplatilo i přesto, že mu mohl kdykoli někdo ukousnout hlavu.”
Zdroje: www.nytimes.com, www.eurekalert.org, www.naturkundemuseum-bw.de
