Taťjana Medvecká se narodila 10. listopadu 1953 v Praze. Netradiční formu křestního jména měla pode slov jejího tatínka po mamince, ale když Medvecká později nalezla její úmrtní list, stálo tam „Tatiana“. Jak tedy vzniklo „Taťjana“, neví ani ona sama.
Jako malá toužila stát se baletkou, nicméně u talentových zkoušek neuspěla. Své štěstí se tedy rozhodla zkusit jinde. Nějakou dobu ovšem trvalo, než se vydala na cestu, po které kráčela pak celý svůj dosavadní život.
Musela na chmelovou brigádu i sbírat ovoce
Protože u ní doma nebylo peněz nazbyt, mladá dívka musela chodit na brigády. Při škole tedy zakusila práci prodavačky novin, trhala ovoce a sklízela zeleninu. Jednu dobu byla nucena jít i na chmelovou brigádu, což ji ovšem vůbec nebavilo. Ba to přímo nesnášela.
Jednou z těch příjemnějších prací bylo ovšem průvodcování na Pražském hradě, což mohla dělat díky své jazykové vybavenosti, kterou měla po svém tatínkovi. „Tatínek mluvil maďarsky a německy, navíc studoval angličtinu, tím pádem jsem k jazykům měla od dětství blízko. Bavilo mě vyluzovat zvuky a intonace tak vzdálené mé mateřštině,“ prozradila Medvecká pro web iDnes.cz.
Pak se ovšem blýsklo na lepší časy. Medvecká se dostala na DAMU a už za studií se jí podařilo hostovat v Národním divadle. To ji neopustilo ani po absolutoriu, na jeho prkna nastoupila pak nastálo a dodnes tam odehrála kolem sto dvaceti rolí.
Jejím prvním představením, na které vzpomíná s úsměvem dodnes, byla dramatizace románu Lva Nikolajeviče Tolstého Vojna a Mír. Zde na jevišti stanula po boku Karla Högera, Rudolfa Hrušínského, Luďka Munzara nebo Jany Hlaváčové.
Největší kritička byla její vlastní matka
Medvecká přiznává, že je velká trémistka, před každým představením má ledové ruce. A když vás ještě čeká výstup vedle takových velikánů, jste o to nervóznější. Situaci nepřidávala ani Medvecké maminka, která už měla v divadle svou pověst. A byla to pověst nelítostné kritičky.
Herečka popsala, co se dělo, když si to její máti nakráčela na představení: „Chválou velice šetřila. Děvčata v divadle vždycky říkala: Ježišmarjá, jde stará Medvecká. To zase bude Táňa jako spráskaný pes.“
Svého osudového muže potkala již za studií na DAMU, ostatně jako mnohé české herečky. Byl jím scenárista Jiří Dufek, se kterým později povila dvě dcery. Kateřina a Kristina se během svého dospívání setkaly s problémy, protože měly slavnou maminku.
S dcerami se kvůli její slávě nechtěl nikdo bavit
Když byla prý Kateřina v lázních po operaci, nechtěla se tam s ní žádná dívka bavit. Tedy až poté, když zjistily, kdo je Kateřiny matka. K vlastní krvi se nehlásila ani mladší Kristina. Na FAMU se dokonce podepisovala jiným jménem.
Dnes ovšem všechny tyto strasti odvál čas a Medvecká se s radostí věnuje vnoučatům. Roli babičky si náramně užívá, ovšem není to ten typ, který by na stará kolena seděl doma na zadku. Medvecká stále hraje, ráda cestuje, zkrátka to rozhodně nevypadá, že by se to po sedmdesátce chystala zabalit.
Ona sama si svůj věk vůbec nepřipouští, přijde si tak o dvacet let mladší. Ostatně není se čemu divit, vypadá to, že na světě se bude ze života radovat ještě nějaký ten pátek. Dlouhověkost mají zřejmě v rodině, protože Taťjany maminka i babička neměly daleko ke stovce. Obě dvě se dožily pětadevadesáti let.