Mezi hosty recepce byl totiž také Stalinův pobočník, vůdce NKVD - Čeky (Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží při Radě lidových komisařů RSFSR) a jeden z vykonavatelů čistek Lavrentij Pavlovič Berija. Celou akci bedlivě pozoroval a dělal si poznámky.

„Je nebezpečná,” oznámil svým kolegům druhý den. „Na můj vkus se s Jugoslávci až moc bratříčkuje. Nejdřív měla poměr s velvyslancem a nyní si něco šeptala s maršálem. Není vyloučeno, že není špionkou,” mračil se. „Dám ji ale ještě jednu šanci. Na tu rozhodně nezapomene!”

Taťjana Okuněvská

O pár dní později přišlo Taťjaně pozvání na koncert v Kremlu, kde měla účinkovat jako pěvkyně. Nechtělo se jí tam, dozvěděla se totiž, že jejího otce a babičku z neznámých důvodů zatkli. Nakonec se ale rozhodla, že na akci výboru komunistických stran vystoupí. Upravila se a nasedla do přistaveného automobilu.

Zdroj: Youtube

Řidič ji ale místo do divadla zavezl do rezidence Lavrentije Berija. „Vida, krasavice je už tady,” šéf tajné policie se zvedl ze židle a mírně se zakymácel. „Pěkně se usaď, naleju ti a popovídáme si,” herečka z jeho dechu cítila pach alkoholu. Byla nervózní. Tento člověk byl krutý a nepředvídatelný. Zhluboka se nadechla. „Děkuji, ale před vystoupením nepiju,” odmítla rázně. 

Beria si upravil brýle. „Mám pro tebe návrh. Můžeme spolu prožít pěkné chvilky. Podobné, jako jsi zažívala s jugoslávských velvyslancem.” Taťjana sebou trhla. Myslela si, že o jejím románku nikdo neví. „Za odměnu nechám tvoji rodinu propustit z vězení. Dokonalá nabídka, ne?” zasmál se a snažil se křehkou blondýnku políbit. Ta se začala bránit. „Klidné si křič. Na tom nezáleží.”

Když bylo po všem, Beria si zapnul poklopec, otočil se k barovému stolu a nalil do skleniček vodku. Jednu z nich podal herečce. Ta, aniž by si všimla něčeho neobvyklého, ji rychle vypila. Zanedlouho se s ní začal točit svět. „Co jste mi tam dal?” řekla krkolomně. „To, aby jsi nezapomněla, že poměry s cizinci nenecháme bez povšimnutí, holčičko. Trest tě nemine!”

Hrozné ponížení

Když se Taťjana Kirilovna Okuněvská probudila, ležela na studené podlaze. Bylo 13. listopadu roku 1948. „Už je vzhůru,” zakřičel někdo venku. Pak se otevřely dveře cely. Za chvíli stála před velitelem kontrarozvědky SMERŠ Viktorem Abakumovem. „Jsi obviněna ze špionáže a pokusu o útěk do Jugoslávie. Teď se svlékli,” Táťja si myslela, že špatně slyší. Otevřela pusu, aby se obhájila, ale v tu chvíli ji dali roubík a podrobili ji ponižující osobní prohlídce. Pak ji šaty vrátili. Bez prádla a punčoch. 

Zdroj: Youtube

V temné a chladné cele strávila dvacet měsíců. Bez jakékoli možnosti osobní hygieny. Poté byla odsouzena k deseti letům v kazachstánském gulagu. Z filmů, kde hrála, nejdřív vymazali její jméno, pak je stáhli z oběhu. Měla přestat existovat. V roce 1954 byla propuštěna. I přes hrůzu, kterou prožila, a tvrdou práci v lese a dolech si zachovala bystrou mysl. Až do své smrti v roce 2002 hrála v divadle.

Zdroje: www.ru.wikipedia.org, www.archiv.epochtimes.cz