Statečná ostřelovačka Tatyana padla do rukou Němců. Její konec byl strašlivý

Tatyana Nikolaevna Baramzina se z učitelky v mateřské škole stala sniperkou.

Tatyana Nikolaevna Baramzina se z učitelky v mateřské škole stala sniperkou.

Foto: Wikimedia Commons, By Unknown, Николаев В. И. Танины тополя, Public domain, https://ru.wikipedia.org

„Hlavním jejím přínosem byla obětavost. Proto se stala ruskou hrdinkou. I když mohla utéct, neudělala to, protože nemohla opustit zraněné a z dálky sledovat, jak je její lid masakrován." Tak popsal historik G. A. Kochin Tatyanu Nikolaevnu, ženu, která se z učitelky v mateřské škole stala sniperkou.  

Tatyana Baramzina se narodila ve velké rodině ve městě Glazov 19. prosince 1919. Než její otec začal obchodovat s chlebem, pracoval na dráze. Její matka byla v domácnosti, ale po smrti manžela převzala jeho podnikání. Táňa byla velmi fyziky zdatná, ráda plavala a ráda se vzdělávala. Po studiu na pedagogické škole vstoupila do mládežnické organizace Komunistické strany Sovětského svazu a stala se členkou Společnosti pro pomoc v obraně, letectví a chemickém průmyslu a ruského Červeného kříže. Tady se naučila střílet z pušky.

V srpnu 1940 nastoupila na geografickou fakultu Molotovova pedagogického institutu, ale kvůli finančním potížím byla o rok později nucena studium ukončit. Nechala se zaměstnat jako učitelka v mateřské škole č. 90 závodu na balení masa v Molotově ve vesnici Shpalny.

Pomník odstřelovačce BaramziněZdroj: Wikimedia Commons, By Yan.gorev - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?

Už na začátku Velké vlastenecké války žádala, aby mohla jít na frontu, byla ale odmítnuta. Rozhodla se tedy, že si udělá zdravotnický kurz. Půl roku navštěvovala večerní školu a navíc s vyznamenáním absolvovala kurz odstřelování. Střílení se jí tak zalíbilo, že se rozhodla absolvovat Střední odbornou školu pro ženské odstřelovačky a poté se jí konečně splnil sen. Spolu s dalšími 200 odstřelovačkami byla poslána na západní frontu.

„Na frontu jsem dorazila 3. dubna. Jsem na běloruské půdě a naše armáda je v defenzivě," napsala v dopise svým příbuzným. „Toho dne jsem zabila 2 lidi. Po prvním se mi třásly ruce a bušilo mi srdce, ale brzy všechno přešlo a já jsem měla ještě větší touhu se bít. Na naší frontě je vše v klidu, probíhá jen střelba z pušek a kulometů. Na další lov odjíždíme ve tři hodiny ráno. Tato práce se mi líbí a jídlo je dobré. Tak probíhá, mí drazí, můj život v první linii. Mami, neboj se o mě, všechno jde dobře, nepůjdeme do ofenzívy, ale pokud to bude nutné, tak samozřejmě tento postup zvolíme." (Zdroj: www.warheroes.ru) V této době ale začala mít Tatyana problémy se zrakem. Chystali se jí demobilizovat, ale přesvědčila velitele, aby ji nechal v aktivním boji jako telefonní operátorku.

Simo Häyhä

Bílá smrt Simo Häyhä: Elitní osamělý sniper s částí obličeje přišel o vše

Bylo ráno 5. července 1944 a Němci se objevili z východu. Bylo jich kolem deseti tisíc. Pěchota, tanky, samohybná děla, obrněné transportéry, nákladní automobily se zbraněmi, kulomety velkého kalibru, koňské povozy. Když celá kolona nakráčela do vesnice Pekalin, zasáhlo sovětské dělostřelectvo. Němci ustoupili do lesa. O půl hodiny později ale nacisté provedli útok. Podařilo se jim vyhnat sovětské vojsko z vesnice a po několika hodinách boje zbývalo jen málo přeživších. Ti se snažili ukrýt ve vysokém žitě, ale Němci je stále pronásledovali.

Navzdory všem výzvám k ústupu zůstala Tatyana ve výkopu zdravotnického praporu spolu s 10-15 zraněnými. Brzy přiběhlo pár Němců, ale bývalá odstřelovačka se nezapřela. Bojovala ze všech sil, a když jí došly náboje, házela po vojácích granáty. Nečekala však útok zezadu. Němci zraněné zastřelili a statečnou ženu brutálně zbili pažbami a bajonety. Umírající však nenechali vojáci v klidu. Ještě ji podřízli dýkou, vydloubli oči, vyřízli prsa a zapíchli bajonet do břicha. Pro jistotu své mučení zakončili výstřelem do hlavy. Tatyanu Nikolaevnu Baramzinu poznali její kolegové pouze ze zbytků uniformy a vlasů.(Zdroj: ru.wikipedia.org)

Akční letáky