Na otázku: „Odkud pocházíme?" se snažil odpovědět i slavný Charles Darwin, když si všiml podoby mezi lidským druhem a africkými šimpanzi a gorilami. Jeho myšlenky však byly čistě teoretické a navíc kontroverzní. Za tzv. kolébku lidstva byla považována spíše „cilivizovanější" Evropa a Asie, což bylo podpořeno nálezem pozůstatků Homo erectus na indonéském ostrově Jáva v roce 1800 a také neandrtálců v západní Evropě. Dějiny lidstva však přepsal objev z roku 1924.
Lebka Taungského dítětě
500 kilometrů jihovýchodně od Johannesburgu, v lokalitě Taung, se nacházel vápencový lom Buxton Limeworks. Tato oblast lákala od konce 19. století řadu místních podnikatelů. Ti se snažili vytěžit travertin, který se usadil na stěnách jeskyň vzniklých v pliocénu a pleistocénu. Hornická aktivita vedla k odstranění několika vrstev pradávné horniny, bohaté na ostatky různých pravěkých živočichů. Ty si odnášeli pracovníci dolu jako kuriozity. Jednu nalezenou zvláštnost si vystavil doma i ředitel těžební společnosti Northern Lime Company. Byl přesvědčen, že jde o zkamenělou lebku paviána. Netušil, že se na něj z police dívá jeho pradávný předek.
Taungské dítě
Na podzim roku 1924 navštívila dům ředitele studentka lékařské fakulty na univerzitě Witwatersrand v Johannesburgu Josephine Salmons. Ihned si dekorace všimla. Zdála se jí podivná. Proto se zastavila za svým učitelem Raymondem A. Dartem a o svém objevu mu řekla. Toho zkameněliny a fyzická antropologie vždy zajímaly. Jeho kolega, profesor geologie R.B Young, jež vápencové lomy u Taungu dobře znal, mu navíc prozradil, že nalezeny byly také další kosti. Slíbil, že je Dartovi pošle k přezkoumání.
Dne 28. listopadu 1924 Raymond A. Dart obdržel dvě krabice ostatků. V jedné z nich našel výlitek nezvykle velké mozkovny z ředitelovy pracovny. Za několik měsíců práce odhalil tvář i celou spodní čelist neznámého tvora. Všiml si, že velký týlní otvor je posunutý a naznačuje vzpřímenou chůzi. Lebce také chyběly nadočnicové oblouky, čelist jen mírně vyčnívala a malé špičáky byly v linii ostatních zubů. Další znaky, které se nevyskytují u žádných známých lidoopů, nastínily fakt, že se jedná o nový lidský druh.
O svém nálezu napsal studii a poslal ji do redakce prestižního vědeckého časopisu Nature. Nový druh, jemuž lebka patřila, nazval Australopithecus africanus. Článek vyvolal senzaci. Přední britští antropologové byli v šoku a odmítali jakýkoli náznak toho, že by se mělo jednat o lidského předka. Na počátku 20. století totiž byly doklady o hominidech prakticky neznámé. Navíc nemohli překousnout, že taungské dítě pocházelo z Afriky. Názor odborníků se změnil až o deset let později, kdy byly nalezeny početné ostatky dospělých australopitéků. Definitivně se tak zařadili do lidské vývojové linie.
Kdo zabil taungské dítě
Dlouhou záhadnou taugského dítěte byla jeho smrt. Lebka byla poškozena na vnitřní straně očnic, byla promáčknutá a měla malý otvor na temeni. Zranění se dokonale shodovala s těmi, jež mají paviání ulovení dravými ptáky. Mohl však čtyřleté dítě, pohybující se v organizované tlupě, „klofnout" pravěký orel?
Na odpověď přišel antropolog Lee Berger, jež oponoval práci vědců, kteří studovali ostatky primátů ulovených orly v pralese Tai u Pobřeží slonoviny. Ptáci dokáží zvednout do vzduchu i zvíře několikanásobně převyšující jejich hmotnost. Používají taktiku náletu. Silné prsty sevřou hlavu, promáčknou ji a zadní dráp pronikne až do mozku. Přesně takové stopy měla i lebka taungského dítěte.
Zdroj:
www.books.google.sk, www.osel.cz, www.grunge.com, www.cs.wikipedia.org
