Právě stěhování do neznámých končin a často k neznámým lidem bylo pro čtrnáctileté teenagery nejvíce traumatizující. Negramotná mládež měla jen omezené prostředky, jak předat zprávu svým blízkým. I přesto, že děti byly třeba jen třicet kilometrů daleko, mohly se cítit osamoceně.
Proč tedy rodiče posílali své potomky do světa? „Jedním z důvodů bylo zbavení se hladového krku,” říká Barbara Hanawalt z Ohio State University. „Také věřili, že jim tím mohou zajistit lepší život a rozšíří se jim obzory. Vaše rodina vás naučí jen něco, další zkušenosti je nutné získat jinde. Tak to funguje i dnes.”
Teenageři ve středověku
Podle sociálního historika Shulamitha Shahara to byl možná i způsob, jak vychovat neukázněné puberťáky. Florentský kupec Paolo z Certalda ve 14. století radil: „Pokud máte syna, který se fláká, pošlete ho k jednomu ze svých blízkých přátel. Když zůstane v rodném hnízdě, své způsoby nezmění.”
Mnoho mladistvých totiž bylo smluvně vázáno, jak se mají chovat, aby se mohli vyučit nebo pracovat jako služebníci. V roce 1396 byla například sepsaná dohoda mezi mladým Thomasem a kovářem Johnem Hyndleem. Řemeslník slíbil, že svého tovaryše nakrmí, naučí ho vše, co je nutné a nebude ho tvrdě trestat. Jinoch na oplátku podepsal, že nebude ze svého nového domova odcházet bez dovolení, krást, hazardovat, navštěvovat prostitutky ani se ženit. Pokud by smlouvu porušil, doba jeho praxe by se zdvojnásobila na 14 let.
Jenže téměř desetiletí celibátu bylo pro mladé muže plné síly nemožné. Existují tak zprávy, v nichž si cechy stěžovaly, že jejich učni navštěvují hospody, opíjí se a utrácejí peníze za nevěstky nebo hazardní hry. Řemeslníci si však zároveň uvědomovali, že mladí lidé potřebují nějaký fyzický kontakt a navzájem si projevit svou lásku. V některých částech Německa, Švýcarska a Skandinávie byly proto zavedené tzv. „noční námluvy“.
Zamilovaná mládež
„Dívka byla během nich ve své komůrce, kde se setkala s mužem svého věku,” vysvětluje Colin Heywood z University of Nottingham. „Mohli spolu zůstat přes noc. Dokonce bylo dovoleno, aby si lehli do postele. Nesměli se ale svléknout a kontakt byl omezený pouze na mazlení.” Existovaly různé úpravy tohoto pravidla. Mnohá zdůrazňovala, že mladík může spát pouze na přikrývce nebo na druhé straně desky, která byla umístěná ve středu lůžka.
Děvčata si však do jisté míry svou počestnost hlídala. „V případě, že by získala pověst, že je příliš lehká, její vrstevníci by si z ní dělali legraci. To by byla ostuda,” říká Heywood. „K milostnému aktu tedy docházelo, až když byla zasnoubená, jako příslib budoucího soužití.”
Zdroje: www.bbc.com, www.thoughtco.com
