www.thisiscolossal.com, www.amusingplanet.com, en.wikipedia.org/Stockholm_telephone_tower

V 19. století byl patentován jeden z nejdůležitějších vynálezů moderní doby – telefon. Telefonní služby byly v té době drahé a mohli si je dovolit jen bohatí lidé. Ač měla původně telefonní síť jen 121 účastníků a poplatky byly velmi vysoké, síť se rozrůstala. Výše poplatků závisela na poloze a vzdálenosti účastníka od ústředny a v dnešních cenách se poplatky za předplatné pohybovaly od 9 000 až po 16 000 korun.

Krátce po zavedení se ale rozběhl závod o připojení všech uživatelů k telefonní síti. A to nebyl lehký úkol. Jistě, dnes jsme v éře bezdrátových telefonů, jenže v té době vyžadovalo každé připojení vlastní kabel. A tak vznikaly podobné stavby, které dokázaly propojit vlastní fyzickou telefonní linku každého uživatele, nataženou mezi domem nebo podnikem a telefonní ústřednou. Navíc někde na trase přenosu seděl skutečný živý operátor, který hovor spojoval. Ano, dnes to vypadá jako pravěk, tehdy se ale jednalo o nebývalou vymoženost.

Kdo nebyl spojen, jako by nebyl

Ano, na konci 19. století pak začaly vznikat podobné neskutečné stavby, které dnes vypadají jako z podivného fantasy filmu. Telefonní věže vypadaly jako velmi složité konstrukce, omotané nespočtem kabelů a drátů. Vzduchem totiž tehdy vedly stovky až tisíce telefonních linek.

Stavba na obrázku pak tedy představuje starou telefonní věž ve Stockholmu (švédsky Telefontornet), jejíž výstavbu si objednala společnost Stockholms Allmänna Telefon AB. Tato kovová konstrukce, která vypadá podobně, jako některé mosty, byla postavena pro připojení přibližně 5 500 telefonních linek, jejichž celková délka dosahovala přibližně 5 000 kilometrů! Věž „ozdobila“ švédské hlavní město Stockholmu v roce 1887 a sloužila až do roku 1913. Bohužel však byla v roce 1952 poškozena požárem, po němž musela být zbourána.

Na více pohledů na tuto stavbu se podívejte ve videu:

Zdroj: Youtube

Telefontornet – stavba, která nevydržela

Čtyřhranná kovová konstrukce dostala název Telefontornet. Byla vysoká 80 metrů a rozhodně se netěšila oblibě místních obyvatel Stockholmu. Prostá konstrukce se jim nelíbila, a proto společnost Stockholms Allmänna Telefon AB požádala architekta Fritze Eckerta o provedení zkrášlovacích prací.

Díky nim pak v projektu přibyly čtyři rohové věžičky, na které se při všech významných událostech ve Stockholmu vztyčovaly městské vlajky. Ale ani to moc nepomohlo. Největším problémem ale byla bezpečnost a odolnost samotné stavby. Věž nedokázala odolat silnému větru, ani ledovým bouřím, a nakonec podlehla požáru. Navíc věž rychle zastarala, protože se záhy začaly v městských oblastech používat podzemní kabely. Věž tedy velmi brzy ztratila svůj význam. Nejprve byla označena za památku, ale později na ni byla umístěna reklama. Když pak v roce 1952 došlo k požáru, nikdo nelitoval, že záhy po něm musela být stavba konečně stržena. Nad hlavami chodců tak přestaly viset nevzhledné chuchvalce telefonních drátů a obyvatelé Stockholmu mohli zase klidně spát.