Spojení křesťanského mnicha a bojovníka v jedné osobě bylo velmi šťastným nápadem. Církev potřebovala ukázat, že její armáda se neskládá jen z primitivů rabujících vesnice, ale je schopna rovněž ochránit počestné Evropany při poutích a obchodních cestách do nově dobytých regionů na Blízkém východě.

Díky tomu se zrodili Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu, kteří teoretické morální ideály křesťanské Evropy dokázali převést do praxe. "Chudí" ale byli jen prvních pár let. Řád si velmi rychle získal obdiv a podporu významných rodů, které jejich činnost ochotně zasponzorovaly penězi, šlechtickými sídly i lány půdy.

Zdroj: Youtube

Středověcí bankéři

Ačkoli se řady templářů bleskovým tempem rozrůstaly, pořád nebylo možné zaručit bezpečnost každému zájemci o návštěvu svaté země. Představitelé řádu proto přišli s chytrým systémem: poutníci svěřili veškeré své peníze a cennosti do jejich rukou a cestovali jen nalehko. Ve svaté zemi si pak vyzvedli obnos odpovídající hodnotě svěřených movitostí. Služba byla samozřejmě zpoplatněna, cestující však poplatek rádi zaplatili, protože chtěli mít své peníze v bezpečí.

Templáři tedy fungovali jako jakási bankovní instituce a své finanční aktivity brzy rozšířili po celé Evropě. V karty jim hrála mimořádná podpora církve; v roce 1139 je papežská bula osvobodila od daní z veškerých darů a vydělaných příjmů. Řád tak během dvou staletí své existence nashromáždil obrovský majetek, jaký nevlastnili ani panovníci.

Černá magie a uctívání Bafometa

Řád disponující nevídaným kapitálem a zároveň i vojenskou silou se roztáhl po celé Evropě a stal se trnem v oku francouzského krále Filipa Sličného, který se u templářů notně zadlužil. Když mu odmítli další půjčku, vypořádal se s nimi po svém. Obvinil je z kacířství a provozování černé magie. Papež se jich nezastal, protože se Filipa bál i on.

Na mučidlech se templáři svorně přiznávali, že uctívali jakousi ďábelskou hlavu nazývanou Bafomet, každý ji ale popisoval jiným způsobem, takže se zdá, že nikdo z nich Bafometa ve skutečnosti nikdy neviděl. Pro těžce zkoušené rytíře však bylo výhodnější mumlat něco o tajných rituálech, než vyšetřovatele zavést na stopu k jejich pokladům.

Kam zmizely poklady?

Pověsti o ukrytých pokladech templářů jsou spojeny snad s každým hradem, kde řád kdysi působil. Může být na nich něco pravdy? Říká se, že se templářský majetek nikdy nenašel a Filip po nich zkonfiskoval jen prázdná sídla. Do roka po upálení posledního velmistra řádu beztak zemřel, takže by si peněz a cenností stejně mnoho neužil. Jenom se mu podařilo krvavým způsobem smazat svůj dluh.

Dodnes tak zůstává velikým tajemstvím, jak se svým movitým jměním templáři naložili. Podařilo se jim ho včas někde ukrýt? Pokud ano, záhadologové mají pořád co objevovat. Ze současné spekulativní literatury se však zdá, že je zajímá spíš Bafomet.

Zdroje: https://www.history.co.uk/, https://www.bbc.com/, https://www.express.co.uk/