Řád templářů byla jedna z nejmocnějších křesťanských rytířských organizací středověku. Byl založen asi roku 1120. Jeho původním úkolem byla ochrana evropských poutníků, kteří směřovali z přístavu Jaffa do Jeruzaléma. Za čtvrtstoletí své existence ale natolik zesílil, že se dostal do centra dění ve Svaté zemi.
Počátkem 13. století byli templáři výraznou ekonomickou, politickou i vojenskou silou, jež nepodléhala žádnému vladaři. Měla sloužit pouze papeži. Hojně tak budovali nadnárodní armádu, disponovali množstvím hradů a pozemků. Jako významní mezinárodní bankéři vydělávali na křížových výpravách a obchodu se Svatou zemí pohádkové jmění.
Templáři, délka života a strava
I přesto, že členové řádu byli vojensky aktivní, dožívali se obdivuhodně vysokého věku. „Dlouhověkost byla jejich charakteristickým znakem," říká Francesco Franceschi z římské polikliniky Gemelli. „Podle historických pramenů zemřel spoluzakladatel a první velmistr templářů Hugues de Payens v šestašedesáti letech. Poslední hlava řádu Jacques de Molay byl popraven po sedmi letech vězení ve svých sedmašedesáti."
To velmožové ani preláti nechápali. Průměrná délka života bohatého šlechtice byla v období třináctého století 31 let. Řada z nich si tak myslela, že Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu vlastní Kámen mudrců nebo znají recept na lektvar prodlužující život. Poslední výzkum italských vědců dokazuje, že legendy nebyly tak daleko od pravdy.
„Templáři se řídili stravovacími a hygienickými předpisy, které stanovil Bernard de Fontaine. Jejich jídelníček by se dal označit za předchůdce středomořské diety," vysvětluje Franceschi. Ten spolu s kolegy Robertem Bernabeim, Giovannim Gasbarrinim a Peterem Malfertheinerem prozkoumal dobové dokumenty popisující jak jídelníček bojovných mnichů, tak aristrokracie. „Středověká strava byla bohatá na tuky a kalorie. Šlechtici jedli hodně červeného masa a skoro žádnou zeleninu nebo ovoce. Trpěli dnou, obezitou a vysokou úrovní cholesterolu a triglyceridů."
Templářský recept na dlouhověkost
Oproti tomu, templářům se podávalo vepřové maso jen dvakrát týdně. Třikrát týdně měli zeleninu jako hlavní chod. Nevyhýbali se ani rybám, sýru, olivovému oleji a čerstvému ovoci. Víno pili střídmě a přidávali si do něj dužinu z aloe. Ta má prokazatelné antiseptické a fungicidní účinky.
Důležitá byla také hygiena. Refektář byl vždy uklizený, na stolech byly čisté ubrusy a před jídlem byla povinnost se převléknout a umýt si ruce. Jako rytíři měli samozřejmě i dostatek pohybu. „Nezanedbatelnou součástí jejich života byla zároveň i meditace, pravidelné bohoslužby a celkově řád v životě," říká vědec.
Zdroj:
