Průměrná délka života se ve vrcholném středověku pohybovala okolo 31 let, toto nízké číslo však bylo dáno značnou úmrtností novorozenců a malých dětí. Průměr navíc snižovaly i ženy umírající po porodu na horečku omladnic. Vysokého věku se nicméně nedožívali ani jedinci, kteří se dočkali dospělosti. Většinou to nedotáhli ani k padesátinám.
Templáři v tomto ohledu představovali výjimku. Zdraví jim sloužilo mnohem déle než jejich průměrným současníkům a mnozí z nich by se byli dožili věku jistě požehnaného, kdyby se proti nim nepostavili mocní nepřátelé. Poslední velmistr řádu Jacques de Molay byl upálen ve svých 70 letech, Geoffrei de Charney kráčel na popravu jako 63letý kmet.
Kouzelné formule ani elixír života však templáři nepotřebovali. Podle Dr. Franceska Franceschiho se za jejich dobrou kondicí skrývala zdravá strava. Členové řádu se zavazovali dodržovat přesný jídelníček a jedli vždy ve dvou, aby se navzájem kontrolovali, zda opravdu jedí jen stanovenou porci.
Templáři - ilustrace z r. 1844
Maso se u templářů jedlo jen třikrát týdně, v některé dny se vařila hustá polévka z ovesných vloček a zeleniny. O pátcích byly zapovězeny veškeré živočišné výrobky včetně mléka a vajec, jako zákusek posloužilo ovoce pěstované ve vlastní zahradě. Templáři se mírnili i v pití alkoholu. Směli pít víno, ale ředili si ho vodou.
(Zdroj: www.insidehook.com, květen 2018)
Těmito stravovacími návyky se značně odlišovali od zbytku středověké společnosti, kde chudí lidé trpěli podvýživou a bohatí se živili ponejvíce tučným masem. Obezita, vysoký krevní tlak, cukrovka a dna byly největšími zabijáky vyšší vrstvy.
"Jídelníček templářů byl speciálně navržen tak, aby rytíři nepřibývali příliš na váze. Umíte si představit, že obézní chlapík odrazí útok dvanáctky nepřátel?" napsal Franceschi ve své studii.
Maso bylo v templářské stravě nahrazeno rybami a luštěninami, čímž do sebe rytíři dostali vzornou dávku potřebných minerálů i Omega-3 mastné kyseliny, které jim chránily srdce a cévy. Kromě toho si templáři osvojili hygienické návyky, ve středověku vesměs ojedinělé: před jídlem si myli ruce a jejich stůl musel být vždy potažen čistým ubrusem.
"Věříme, že za dlouhověkostí templářských rytířů stála vyvážená strava a hygiena. Poučit se od nich může i moderní člověk," uzavřel Francesco Franceschi.
(Zdroj: www.seeker.com, srpen 2016)
