Templářští rytíři byli ve svých výrazných bílých pláštích s červeným křížem považováni za vojenskou elitu. Často vystupovali jako předsunuté úderné jednotky v klíčových bitvách. Jedno z jejich nejslavnějších vítězství se událo v roce 1177 během bitvy na Montgisardu, kde asi 500 templářských rytířů pomohlo několika tisícům členům pěchoty porazit Saladinovu armádu s více než 26 tisíci vojáky. Nebyli to však pouze prostí žoldnéři spojení do náhodného uskupení. Byli to také silně věřící mniši, kteří dbali na pravidelný denní režim, včetně specifické stravy. (Zdroj: cs.wikipedia.org)
Ve 13. století byla průměrná délka života bohatého muže 31 let. Jedinci, který se dožil dvacítky, se pravděpodobná délka života zvýšila na 48. Nebylo tak ojedinělé, že již sedmnáctiletí kluci měli dvě děti a první šediny brali jako symbol stáří. Když tedy preláti viděli zachovalého šedesátiletého templářského rytíře, který se ohání mečem jako mladík a netrápí ho dna, museli si myslet, že tajemný řád zná recept na lektvar dlouhověkosti.
S templáři se pojí spousta legend a tajemných rituálů.
Nebyli daleko od pravdy. Templáři přísně dbali na dodržování životního stylu, který bychom dnes prezentovali jako zdraví prospěšný. Jako rytíři měli dostatek pohybu na čerstvém vzduchu, pravidelně se věnovali duchovnímu rozjímaní a měli nařízenou speciální stravu, jíž můžeme označit za předchůdkyni středomořské stravy. Právě ta je i dnešní moderní medicínou považována za nejvyváženější a zdraví nejprospěšnější.
Francesco Franceschi z římské polikliniky Gemelli spolu s kolegy Robertem Bernabeim, Giovannim Gasbarrinim a Peterem Malfertheinerem studoval knihu 72 klauzulí s názvem Primitivní pravidla templářů, jíž na počátku 12. století kodifikoval Bérnard z Clairvaux spolu se zakladatelem řádu a prvním velmistrem Hughem z Payns. Klauzule popisují, jak se mají rytíři chovat, oblékat a dokonce i stolovat. Měli jíst vždy ve dvou, aby se vzájemně přátelsky kontrolovali, zda konzumují opravdu jen stanovenou porci. V knize je také stanoveno týdenní doporučené množství masa a dalších plodin.
Klauzule se s běžícími roky zdokonalovaly a měnily.
Templáři byli rovněž schopnými zahradníky a rybáři. Díky tomu, že se pohybovali především v západní Evropě, se věnovali pěstování zeleniny, ovoce, luštěnin a obilí, které se staly základem jejich jídelníčku. Červené maso konzumovali maximálně třikrát týdně a raději ho nahrazovali rybami. V ostatních dnech si pochutnávali na hlavních chodech ze zeleniny spolu s luštěninami, olivami a chlebem.
„Ve středověku byla strava bohatých založena na tucích, měla vysokou kalorickou hodnotu a nebyla moc pestrá. Nemoci pak byly úzce spojené s nadměrnou konzumací masa. Příkladem je tzv. nemoc králů, tedy dna. Obezita navíc byla považována za symbol bohatství, stejně byla běžná i cukrovka a vysoký cholesterol. Templáři se s jejich pestrou stravou absolutně vymykali," vysvětluje Francesco Francheschi. (Zdroj: humanages.com)
Kromě toho rytíři míchali víno s dužinou aloe vera, jež je známá pro antiseptický, baktericidní a fungicidní účinek. Díky náboženskému zaměření se bojovní mniši také pravidelně postili.
Významným doporučením, jak zůstat zdraví, bylo také dodržování hygieny. Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu si měli pravidelně mýt ruce, a to především před jídlem, a převlékat oblečení, aby byli distancováni od špíny a nemocí. Někteří historikové se domnívají, že tyto znalosti převzali od arabských lékařů a doplnili je svou křesťanskou filozofií, že čistota je půl zdraví neboli čistota je cestou k božství. (Zdroj: medium.com)
