Daleko od světa

Jezero Tere-chol leží v Tuvě skryto pohledům v sibiřských Sengelenských horách ve výšce 1 300 metrů nad mořem nedaleko rusko-mongolské hranice. Labyrint ruin monumentální stavby na ostrově uprostřed jezera objevil a zakreslil slavný ruský historik, zeměpisec a mapotvůrce Sibiře Semjon Remezov (1642-1720). Domníval se, že jde o město. Tuvinci stavbu nazývali Por-Bažin (Por-Bajin), což znamená hliněný dům. Rozloha celé lokality je 3,5 hektarů a pokrývá téměř celý ostrov. První průzkumy proběhly v roce 1891 a od té doby byl po léta pro badatele záhadou. Poničené zdi naznačovaly, že to mohla být pevnost nebo vězení. Názory historiků a vědců se rozcházely. Někteří předpokládali, že to mohl být palác, rituální místo nebo dokonce astronomická observatoř.

Nové průzkumy, nová zjištění

V letech 1957-1963 byly na místě provedeny vykopávky pod vedením ruského archeologa S. I. Vajnštejna. Nepřinesly žádné významné výsledky. Rozsáhlé terénní práce proběhly v letech 2007-2008. Zasloužil se o to Sergej Šojgu, místní rodák z osm kilometrů vzdálené vesnice Kungurtuk a člen ruského kabinetu. Založil Por-Bažinskou nadaci, která práce financovala. Na výzkumu se podíleli badatelé z Ruské akademie věd pod vedením Iriny Aržancevové, vědci z Moskevské státní univerzity a Státního orientálního muzea. Spolupracoval s nimi i německý profesor archeologie Heinrich G. H. Härke, specialista na raně středověkou archeologii.

Archeologické vykopávky naznačují, že uprostřed hradbami obehnaného sídla bylo asi 30 budov a jedna velká, rozdělená na dva velké pavilony oddělené chodníkem. Podpíralo ji 36 sloupů a chránila ji střecha z tašek. Dle předpokladů sloužila k obřadům a náboženským účelům. Na menších ohrazených nádvořích stály malé stavby o jedné či dvou místnostech. Hlavní brána s věžemi a přístupovými rampami je uprostřed východní hradby. Výška dochovaných kurtinových (vnější) hradeb je 10 metrů, vnitřní dosahují výšky 1-1,5 metrů. Jejich obvod je 215 x 162 metrů. Archeologové vykopali hliněné destičky s otisky lidských nohou, zvířecí figurky, dekorativní motivy a úlomky spáleného dřeva. Na zdech pak objevili vybledlé kresby.

Zdroj: Youtube

Datace, předpoklady, domněnky

Dle několika málo artefaktů byla stavba datována do 2. pol. 8. století. Předpokládalo se, že ji vybudovali v letech 770-790 n. l. kočovní Ujgurové v době ujgurského kaganátu (744-840 n. l.), kteří v té době ovládali téměř celé Mongolsko a jižní Sibiř. Proč ale na tak odlehlém místě, daleko od větších osídlení a obchodních cest? Proč na ostrově? K čemu sloužila a proč byla opuštěna naznačily další výzkumy.

Dle předpokladů to byl ujgurský palác. Nicméně zde nebyly nalezeny žádné náznaky trvalého obydlení, ani pozůstatky vytápění, což je na sibiřské, a navíc horské poměry dost neobvyklé. V úvahu tak přichází rituální místo nebo dočasná vojenská pevnost. Ale nenašlo se nic, co by tyto teorie podpořilo. Härke poukázal na použité stavební materiály, techniku stavby a půdorys naznačující čínskou architektonickou tradici, která připomíná Zakázané město. Nevyloučil, že se na této ostrovní stavbě podíleli čínští architekti a stavitelé. To jsou vodítka, která ukazují, že stavba měla sloužit jako klášter. Zřejmě byl pro tyto účely postaven či přestavěn z původního paláce. 

Sečteno a podtrženo

Tento čínský vliv pak postavil stavbu do zcela jiného světla a dává jí možný smysl. Doba jejího budování se shoduje s obdobím vlády chána Bögü. Ten pod vlivem čínského učení konvertoval k manicheismu, které vyhlásil náboženstvím Ujgurské říše. V roce 779 n. l. byl při vzpouře odpůrců proti této víře zabit. Ujgurové nejspíš byli místními kmeny poraženi a z oblasti vyhnáni. 

Poslední výzkumy z roku 2020 upřesnily datování do roku 777 n. l. Zjistily také, že na ostrově došlo k nejméně jednomu zemětřesení ještě před dokončením stavby. Velké trhliny na baštách byly opraveny. Klášterní objekt (nejspíš již opuštěný) postihla další zemětřesení a zničil ho požár. Nebyl již obnoven. Svému účelu sloužil jen krátce, pokud vůbec. To je také nejspíš důvod, proč nebyly nalezeny známky trvalého osídlení a také proč byl opuštěn. Dle Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova a Geografického ústavu Ruské akademie, které výzkum vedly, byl Por-Bažin s největší pravděpodobností manicheiský klášter postavený za vlády chána Tengri Bögü. Odlehlý ostrov v mělkém jezeře mohl být ideálním místem k meditacím.

Por-Bažin je bezesporu jedinečná historická památka, ač zdánlivě nemá „světový“ význam. Pro dnešní Ujgury je to významná součást jejich kulturní identity a důkaz vyspělé kultury v období jejich rané historie. Ujguři nemají svůj národní stát. Většina jich žije v Číně, převážně v provincii Sin-ťiang. Jako etnikum usilují o uznání autonomie.

Zdroj: www.world-archaeology.com, en.wikipedia.org, www.thearchaeologist.org, www.heritagedaily.com