Slavná herečka se narodila se narodila 11. ledna 1875 v Kolíně, kde se zrovna nacházeli její rodiče v rámci kočovného divadla, kde oba dva účinkovali. Malá holčička tedy měla už odmala k herectví blízký vztah. Ze dvanácti dětí, které Anna a Vilém měli se hraní věnovaly později čtyři ratolesti. 

Díky svému otci se dívka už jako malá mohla angažovat v mnoha vystoupeních, protože jí to tatínek zařídil. Když jí bylo dvacet let, přijala nabídku divadelní společnosti Karla Kaňkovského. Zde působila celé tři roky, nicméně nejvíce ji do jejího budoucího profesního života připravil soubor Elišky Zöllnerové. 

Ani filmová vnučka na ní nemá dobré vzpomínky

Za první světové války pak byla členkou souboru Národního divadla, a když se ve třicátých letech přesunula do Plzně, přišla její první divadelní role Babičky. Ostatně tato zkušenosti jí později napomohla k získání právě té babičky filmové. 

Když se totiž režisér František Čáp porozhlížel po té správné osobě, která by měla babičku ztvárnit, neměl v tom vůbec jasno. Úplně původně se zvažovaly herečky jako Leopolda Dostalová, Ema Pechová nebo Růžena Nasková. Nicméně ani jedna z nich roli nedostala, poslední zmíněná ji dokonce odmítla, ale režisérovi za sebe nabídla alternativu. A ta v tu chvíli právě hrála na plzeňských divadelních prknech. 

Jak známe ale babičku z filmu, tedy hodnou a milou stařenku, která nejde pro milé pohlazení daleko, herečka byla jejím pravým opakem. Na natáčení zavzpomínala kdysi i představitelka Barunky, herečka Nataša Tanská

„Byla docela náladová. I mě neustále opravovala a říkala, že se musím víc soustředit na text. Bylo to těžké, zvláště, když se poslední scény, kdy babička umírá, natáčely v prvních dnech našeho filmování,“ cituje již též zesnulou herečku web celebrity.instory.cz

Namísto laskavé stařenky protivná babka

Herečka prý na děti křičela, častovala je nadávkami a nabádala je, ať ji neotravují. Její slova navíc nemířila jen na filmové děti, ale taky na ty zvědavé z okolí Ratibořic, které se přišly na natáčení tehdy podívat. A to přitom umělkyně ztvárňovala osoby právě nadmíru laskavé a milé. Jako další můžeme připomenout její role v pohádkách Byl jednou jeden král, Pyšná princezna nebo Princezna se zlatou hvězdou na čele

Co více, herečka prý neměla problém jen s dětmi, ale také s Vlastou Burianem, se kterým se na jednom place potkali právě při natáčení jedné z výše uvedených pohádek. Co jí na Burianovi vadilo? Umělkyně totiž byla velkou komunistickou nadšenkyní a Vlasta Burian byl v té době nepřítelem státu. Hrát mohl díky tomu, že se za jeho „průšvihy“ přimluvil samotný Jan Werich. A to herečku nesmírně dráždilo. 

„Nemohla mu přijít na jméno a ve scéně, kdy jí Burian říká: ,Jé, ty jsi ale hezká babička´, se musel asi hodně přemáhat, aby toto ze sebe vydal tak, aby tomu divák věřil. Věděl, že ho nesnáší,“ pronesla údajně jedna z členek tehdejšího štábu. 

Mnozí dodnes polemizují nad tím, proč se umělkyně takto chovala, a to hlavně k dětem. Sama totiž byla matkou, s prvním manželem Josefem Brzkem měla dvě dcery. Jak už napovědělo jméno manžela, jedná se samozřejmě o herečku Terezii Brzkovou. Snad byla už znavena životem a její nervy to zkrátka mnohdy neustály, koneckonců v době natáčení Babičky jí bylo už pětašedesát let. 

Zasloužilá umělkyně, jak zní její ocenění, které dostala od komunistů v roce 1955, se dožila úctyhodného věku jednadevadesáti let. Místo jejího věčného odpočinku se nachází na pražském Vyšehradě. 

Zdroje: celebrity.instory.cz, csfd.cz