Mladá žena se podle policie narodila v roce 1995 v Kazachstánu a do Turecka se dostala na falešný pas. Když vyšetřovatelé zveřejnili její fotografii, světový tisk si okamžitě povšiml její krásné tváře a záhadného úsměvu, kterým připomínala nejslavnější portrét Leonarda da Vinciho. Walentina si rázem vysloužila přezdívku "nádherná teroristka s úsměvem Mony Lisy".
Turecká policie však důrazně varovala, že se za nevinnou tváří skrývá nebezpečná vražednice. Walentina údajně patřila ke skupině několika džihádistů, kteří byli podezřelí z plánování dalších útoků v Turecku, a zároveň byla napojena na sebevražedné teroristy z Ankary.
Pátrání po konkrétní ženě zahalené do černého závoje je ovšem na maloasijském poloostrově podobno hledání jehly v kupce sena. Od jeho vyhlášení už o dotyčné nikdo více neslyšel, policie navíc připustila, že si Walentina mohla obstarat padělané doklady. Nad tajemnou teroristkou s úsměvem Giocondy se zavřela voda a její jméno, ať pravé či falešné, upadlo v zapomnění.
Islámský stát soustavně verbuje ženy z celého světa, a to i z vyspělých zemí. Pozorovatelé odhadují, že jedna z deseti rekrutovaných teroristek má britské občanství. Vzhledem ke všeobecně známému diskriminačnímu přístupu radikálních muslimů vůči ženám je s podivem, že sem přicházejí stovky dobrovolnic. V médiích zpočátku zazněl názor, že se tyto ženy nechávají nalákat na pohádky o rajském životě v pospolité islámské komunitě podobně jako "malé dítě na nutelu a koťátko". Experti z řad psychologů ale toto tvrzení odmítli. Podle nich jsou radikalistky motivovány politickými a náboženskými názory stejně jako muži, a navíc věří tomu, že si mezi džihádisty najdou silného manžela, jenž bude v jejich očích "opravdovým muslimem".