V 50. a 60. letech minulého století se důraz na bezpečnost kladl jen minimálně. Lidé stále netušili, jak jsou atomové zbraně ničivé a co vše mohou způsobit. Zjistili to až v průběhu jejich testování. Jedním z účastníků tzv. závodu ve zbrojení byly také Spojené státy Americké. Ty se rozhodly, že zkušební jaderné exploze provedou v Tichém oceánu.

Vybraly si atol Bikini, jež je součástí Marshallových ostrovů. V letech 1946–1958 zde bylo provedeno 23 atomových experimentů. Během nich například puma minula cíl a vybuchla nechtěně ve vzduchu.

Jaderné testy Bikiny

Na Atolu Bikini žilo původně 167 obyvatel. Ti však byli přestěhováni na 200 km vzdálený ostrov Rognerik. Vrátit se měli po třech měsících. Zvýšená radiace z testů však zemi a její okolí kontaminovala do té míry, že se stala životu nebezpečnou. Na Rongeriku tak vznikl problém. Deportace způsobila ztenčení zásob jídla a hrozilo vypuknutí hladomoru. Ten byl naštěstí zažehnán. Nebezpečí přišlo z jiné strany.

Měl to být velký den. Psal se 1. březen 1954 a vědci se chystali na doposud nejsilnější test termonukleární zbraně. Tekuté deuterium, používané v amerických bombách první generace, nahradil deuterid lithný. Předpokládalo se, že jaderná puma bude mít účinek mezi 4–8 Mt TNT. Nakonec však vybuchla silou 15 Mt TNT. Byla tak 1000krát silnější než atomová bomba shozená na Hirošimu.

Příčinou vyššího účinku zbraně byla chyba, kterou udělali projektanti v laboratořích Los Alamos. Ti předpokládali, že se vytvoří mnohem méně radioaktivního izotopu vodíku tritia. Ke katastrofě také přispěli meteorologové, jež neodhadli změnu počasí.

Radioaktivní spad

Jakmile bomba vybuchla, bylo jasné, že výpočty nebyly správné. Fúzní reakce trvala mnohem déle, záblesk exploze byl tak silný, že lidé na lodích měli vidět kosti ve svém těle a mrak radioaktivního materiálu nebral konce.

Popílek roznášel silný vítr stovky kilometrů daleko, kde padal na zem. Zasáhnutí byli také domorodci tehdy obydlených atolů Rongelap, Ailinginae a Utirik, kteří měli být podle fyziků v bezpečí. V domnění, že je to sníh, si v něm děti hrály a dospělí ho olizovali z kůže. Během několika hodin začali trpět příznaky nemoci z ozáření. A nebyli sami.

Na průjmy, popáleniny, depigmentaci kůže, bolesti hlavy, otupělost a celkovou vyčerpanost si stěžovalo také 28 amerických vojáků ze základny a ostrově Kwajalein. Ti byli s domorodci evakuování až tři dny po výbuchu. Dodnes se obyvatelé Marshallových ostrovů rodí s vrozenými vadami a předčasně umírají na rakovinu.

Zdroj: Youtube

Do kontaktu s radioaktivním spadem přišel také japonský rybářský člun. Posádka onemocněla a jeden rybář dokonce zemřel. Japonci byli z celé události tak vyděšeni, že ji začali přezdívat „druhá Hirošima“. Podle výzkumů však radiace zasáhla i Austrálii, Indii, Japonsko, a dokonce i USA a části Evropy. Z tajného testu se stal mezinárodní trapas. Celý incident vedl k tomu, že jaderné mocnosti nyní zbraně hromadného ničení testují v podzemí.

Zdroje: debatovani.cz, armadnizpravodaj.cz, cs.wikipedia.org