Nejrůznější teorie velmi často zpochybňují naše tradiční chápání vývoje člověka. To, z jakého tvora jsme ale možná vznikli, vás přinejmenším překvapí.
Všeobecně se uznává názor, že se člověk vyvinul z primátů. Nové vědecké poznatky však naznačují, že původ člověka je spíše vodní, a sahá tedy až k obyvatelům dávných oceánů.
Z jakého živočicha se vyvinul člověk?
Je možné, že máme předky prehistorických oceánů
Ano, ty jistě máme, protože život obecně vznikl ve vodě. My ale máme na mysli, že je zde zcela jiný tvor, s nímž máme něco společného. A možná to jsou dokonce i ploutve.
Představa, že náš rod je mnohem těsněji spjat s rybami než s opicemi, se může zdát na první pohled přitažená za vlasy.
Jenže nedávné vědecké výzkumy odhalily důkazy, že naše podstata, od tělesných zvláštností, až po genetické plány, v sobě skrývá dědictví vodních předků. Pokud to tak je, pak tato odhalení vedou k přehodnocení evolučního příběhu a naznačují, že kořeny lidstva jsou spjaty s tvory, kterým se kdysi dařilo v pravěkých mořích.
Měli jsme kdysi ploutve?
Vědci vystopovali lidské předky až k dávným druhům ryb a identifikovali společné biologické markery a genetické sekvence. Odtud by pak začala „naše“ evoluční cesta z vody na souš, která předcházela vzniku tetrapodů, prvních čtyřnohých obratlovců považovaných za přímé předky člověka.
Onen přechod z vody na pevninu začal před 370 miliony lety. I když dodnes přesně nevíme, proč k němu došlo, některé vývojové souvislosti známe.
Můžeme se jen domnívat, že se tehdejší tvorové museli přemístit na souši za potravou anebo unikali před predátory. Jisté je, že některé běžné markery člověka, jako jsou třeba plíce nebo nohy, se nevyvinuly až s přechodem na souš, ale mnohem dříve.
Vědci totiž odhalili, že je měl jeden tvor asi o 50 milionů let dříve, než k onomu „vylodění“ došlo.
Moderní studie tedy osvětlily, nebo spíše naznačily, že existence genetických základů těchto znaků se objevila už u našich rybích předků. A navíc dlouho před příchodem obratlovců žijících na souši.
Objev mění naše chápání evoluce a poukazuje na existenci genetických kódů pro dýchání vzduchu a pohyb končetin u dávných druhů ryb. Zcela nová teorie vychází z genomického výzkumu prováděného Kodaňskou univerzitou a jejími spolupracovníky.
Jak moc je ale pravdivá, bude potřeba ještě dokázat.
Bichrovití – naši předci
Každopádně kodaňští experti prozkoumali ryby z čeledi bichirovitých, obývající mělké biotopy v Africe. Právě u nich pak objevili kloub, který je geneticky totožný s naším kloubem, jenž spojuje kosti horní paže a předloktí. U těchto sladkovodních ryb podobný kloub spojoval metapterygiovou kost s radiálními kostmi v prsní ploutvi.
„Sekvence DNA, která řídí tvorbu našich synoviálních kloubů, existovala již u společných předků kostnatých ryb a je stále přítomna u těchto primitivních ryb a u suchozemských obratlovců. V určitém okamžiku se tato sekvence DNA a synoviální kloub ztratily u všech běžných kostnatých ryb – takzvaných teleostů. Tento genetický kód a kloub umožňují našim kostem volný pohyb, což vysvětluje, proč se bichir může pohybovat po souši," říká Guojie Zhang z Villum Center for Biodiversity Genomics.
O rybě, která by mohla být naším přímým předkem, hovoří i toto video:
Nejen kloub, s rybami máme společného mnohem víc
Výzkum odhaluje, že lidé se více podobají primitivním rybám než našim domnělým předkům, primátům.
Možná to nevíte, ale také jeden z nejzvláštnějších a zároveň nejběžnějších lidských reflexů, škytavka, je považován za pozůstatek reflexu, který pochází od našich rybích předků. Souvisí totiž s křečemi bránice, které připomínají žaberní dýchací mechanismy ryb. Když škytáme, pracují u nás reflexy, které sdílíme s podvodními tvory. Těm zabraňují, aby se voda nedostala dovnitř do těla, ale pouze do žaber.
A dokonce i jemný důlek nebo žlábek na horním rtu člověka, známý jako philtrum (svislá středová brázda mezi nosem a rtem), je dalším zajímavým pozůstatkem. A také od ryb. Vznik philtra odráží evoluční cestu od žaberních struktur vodních živočichů k dnešní daleko složitější anatomii obličeje moderního člověka.
A konečně i zvláštní umístění gonád (pohlavních žláz) u člověka a jejich vývojová cesta z břicha do pánve odráží naše evoluční dědictví, které sdílíme zřejmě se žraloky. Vznik tříselné kýly, častější u mužů, můžeme dle vědeckých poznatků považovat za další přímý důsledek naší evoluční minulosti.
Takže, jak se zdá, naším nejbližším příbuzným byly ryby!
Zdroje: cs.wikipedia.org, www.sciencedaily.com, www.bbc.com
