Těžký Gustav: Měl být nejničivějším esem v rukou nacistů. Dopadl ale směšně

19. prosinec 2019 četba na 3 minuty
Ilustrace Těžkého Gustava

Ilustrace Těžkého Gustava

Foto: youtube.com

Těžkého Gustava, v té době největší dělo v historii s hlavní dlouhou 32 metrů užili nacisté při Bitvě o Sevastopol. Stačila jedna střela a podzemní muniční sklad byl vyhlazen z povrchu zemského. Zhoubou této zbraně hromadného ničení byla paradoxně její velikost – stavěla se 3 dny, montovalo ji přes 2 000 dělníků a vystřelila jen 3 granáty za hodinu.  

Největší, nejtěžší, nejničivější

Původně se Schwerer Gustav, česky Těžký nebo velký Gustav měl použít při okupaci Francie. Konstrukce obřího děla započala ještě před druhou světovou válkou v roce 1934 v Kruppových závodech, s konečnou cenovkou 7 000 000 říšských marek. Cílem se měly stát francouzské pevnostní systémy, tzv. Maginotova linie. K překvapení nacistů byla Francie poražena dřív, než se dělo dostalo ze závodů ven. Poprvé ho tak použili až v roce 1941 v Bitvě o Sevastopol.

Velikostí předčilo jakoukoliv nepřátelskou zbraň. Nacistické dělo o ráži 800mm a s hlavní přes 32 metrů dlouhou vážilo 1350 tun a vystřelovalo 7tunové granáty do vzdálenosti až 47 kilometrů. Kráter, který se po dopadu granátu utvořil, dosahoval hloubky až 32 metrů. Obyčejná střela dokázala prorazit 1,5 metru tlustý pancíř, protipancéřová střela až 7 metrů tlustou železobetonovou desku. Pro vystřelení jednoho granátu potřebovalo dělo 1,75 tuny střelného prachu.

Jednou z mnoha nevýhod této zbraně činilo počet maximálně vystřelených granátů za hodinu – tři. Hlaveň se po každém použití rychle opotřebovala, což mělo za následek nepřesnost střelby, odhadovaná životnost tudíž byla 100 výstřelů.

Velikost stála za jeho koncem

Aby bylo možné tak velký kanón někam dopravit, musel se celý rozmontovat. K dopravě používali nacisté 26 vagónu napojených na speciální lokomotivu, ve zbytku vozů se tísnilo přes 2 500 mužů potřebných ke konstrukci děla. Skupina se dělila na 1500 ženistů a 1000 pomocných dělníků a smontování kanónu jim trvalo tři dny. Jeho obsluhu pak obstaralo 500 dalších vojáků vyškolených k ovládání tohoto monstra.

Po nezdarech německých bombardérů 7. listopadu 1941 u Sevastopolu nacisté poprvé vyzkoušeli Těžkého Gustava. Celkem vystřelili 48 střel o váze 4,7 tuny. Zničili těžká pobřežní děla a skrytý podzemní muniční sklad v zálivu Severnaja. Kanón i přes své značné úspěchy nedokázal rozbombardovat sovětskou obranu.

Kanón měl být použit i u Leningradu, ale po instalaci nacisté zjistili nedostatky v konstrukci a opotřebování hlavně, museli ho tak opět rozdělat a převézt zpět do Německa. Posledního veřejného výstupu se dočkal u Stalingradu, kde nakonec žádný ničivý granát nevystřelil. Dne 22. dubna 1945 byly americkými vojáky nalezeny 50 km jihozápadně od Saské Kamenice jeho trosky, podle odhadů ho nacisté zničili dřív, než se mohl dostat do rukou nepřátel.

Akční letáky