Před dvěma desetiletími se 41letý pacient psychiatrické léčebny Sture Bergwall přiznal svému terapeutovi, že je zodpovědný za jednu z nejznámějších nevyřešených vražd Švédska. Jednalo se o případ 11letého Johana Asplunda, který v roce 1980 zmizel cestou do školy. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Policie psychicky nemocného muže začala vyslýchat. Ten se jako "Thomas Quick“, zlomyslné alter ego, během několika let přiznal k řadě dalších nevyřešených vražd. Tvrdil, že mezi jeho oběťmi byli 15letý chlapec, nizozemský pár na dovolené, 9letá norská dívka a 23letá prostitutka. Před tím, než je pozřel, je mučil, znásilňoval a rozřezával. Do roku 2001 se přiznal k 30 vraždám a do historie vstoupil jako "Hannibal Lecter“, nejhorší sériový vrah jakého tato severská země poznala.
V roce 2008 se novinář Hannes Råstam rozhodl přezkoumat celkem 50 000 stránek terapeutických poznámek, soudních dokumentů a záznamů z policejních výslechů týkajících se Bergwallova odsouzení. Råstam dospěl k závěru, že kromě Bergwallových vlastních přiznání neexistují žádné důkazy. Nenašla se těla, zbraně ani úkryty. Råstam navštívil Bergwalla na psychiatrickém oddělení věznice Säter, kde byl od roku 1991 uvězněn za ozbrojenou loupež, a konfrontoval ho se svým výzkumem. K jeho překvapení se Bergwall zhroutil a připustil, že všechna jeho přiznání byla falešná. Proč si psychicky nemocný muž vymýšlel tak strašné příběhy jako vystřižené z černé kroniky? Za vše může chemie.
Když si Bergwal jako teenager uvědomil, že je homosexuál, začal brát drogy. Po ozbrojené loupeži, kdy přepadl banku, aby měl peníze pro dealery, byl poslán do psychiatrické léčebny. Měl však tu smůlu, že se dostal do rukou psychoanalytikovi Margitu Norellovi, který věřil, že problémy většiny lidí jsou založeny na potlačovaných traumatech z dětství. Věřil, že pokud by tyto vzpomínky byly vyvolány, pacient by mohl být vyléčen. Zpočátku si Bergwall ze svého dětství pamatoval jen málo. Ale když přijal své alter ego Thomase Quicka a naznačil, že někoho zabil, lékaři byli z jeho pokroku nadšeni. Pacient, který chtěl být pro své terapeuty zajímavým, se začal inspirovat starými novinovými články. Čím méně uvěřitelný příběh o svých vraždách vyprávěl, tím větší radost lékařům dělal. Ti mu na základě toho zvyšovali dávky uklidňujícího benzodiazepinu. Bergwall se tak stal závislým nejen na pozornosti svého terapeuta Norella a dopaminu, ale také na nebezpečném léku, který měnil jeho myšlení.
Když na oddělení nastoupil nový lékař a pacientovi vysoké dávky benzodiazepinu vysadil, jeho přiznávání se k vraždám ustalo. Bergwall chtěl mít čisté svědomí, a proto novináři vše přiznal. Rodinám, kterým lhal o obětech, se omluvil. Dnes žije Bergwall sám v severním Švédsku pod novou identitou. Jeho příběh inspiroval v roce 2019 filmaře k natočení snímku s názvem Dokonalý pacient.