Slovo thug znamená v jeho sanskrtské podobě skrývání. Mluvilo se o kočovnictví thugů, cestovali zejména po indickém subkontinentu, ale je zvláštní, že o jejich původu není známo mnoho. Teorií je několik, a zatímco jedna hovoří o jejich originálně muslimském původu, jiná odkazuje na odpadlíky velkých muslimských rodin, druhá zase na Kandžáry či odpadlíky z armád po dobytí Británie. Podle jiných tradic se thugové stali součástí indické armády. Existují ale dokonce i názory, že thugové vůbec neexistovali, k čemuž se přiklání moderní vědci.

Na jeden z dokumentů v angličtině se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Taktika „splynout s davem“

Působili jako bandy dálničních lupičů. Na cestách se přidávali k cestujícím, aby získali jejich důvěru, což jim umožnilo se k nim dostat blíže. Zprvu nosili na hlavách turbany a měli s sebou zavazadla, aby lépe zapadli. Oblékali se jako cestovatelé, aby oklamali sedláky i královskou rodinu. A jejich taktika byla promyšlená. Nejprve se snažili svou oběť obelhat, pak ji většinou uškrtili šátkem nebo oprátkou, okradli a pohřbili. Právě pro tuto metodu se thugům začalo říkat phansigar, neboli „používající oprátku". Jejich zločiny vyžadovaly vysokou míru týmové práce a koordinace jak ve fázi infiltrace, tak v okamžiku útoku. Každý člen gangu měl zvláštní funkci, například lákal pocestné okouzlujícími slovy, působil jako hlídač nebo se ujal role vraha.

Jak pracovali

Cílem thugů bylo samozřejmě obohacení. Chtěli získat co největší kořist, aniž by byli dopadeni, takže se nepouštěli do riskantních plánů. Nepřepadávali pocestné, kteří byli v přesile. Vyhýbali se vraždám žen a dětí, ale stávalo se, že děti, které přežily, adoptovali. Svým pozdějším obětem se snažili vlichotit zejména proto, aby zjistili, jak velké je jejich bohatství. Aby si zajistili důvěru, velmi často se vydávali za muslimy nebo hinduisty. Často za zločiny cestovali jinam, než bydleli, aby nebyli snadno odhaleni.

Útočili většinou ve večerních hodinách a jejich útok začal tak, že odlákali pozornost oběti, aby ji jejich kumpáni mohli rychle zezadu uškrtit. Důvod, proč nejčastěji oběti zabíjeli škrcením, mohl mít původ v jednom zákoně Mughalské říše: Když zde byl vrah odsouzen k trestu smrti, musel prolít krev své oběti. Pokud ji však uškrtil, či zabil bez prolití krve, vyhnul se popravě a byl pro něj zvolen mírnější trest. Kromě škrcení používali i jed, jímž oběť omámili, někdy meč. Nosili většinou jen jeden, aby nebyli nápadní. Oběti občas zohavili, což mělo ztížit jejich identifikaci.

Armádní hierarchie

Uvnitř organizace fungovala hierarchie. Vůdce gangu se nazýval jemadar, byli zde i prostí vojíni, což naznačuje, že organizace měla vojenské vazby i žargon. Právě specifická mluva jim zajišťovala i bezpečnou komunikaci mezi jejich případnými oběťmi. Jejich řádění bylo natolik divoké, že se ve 30. letech 19. století stali cílem generálního guvernéra Indie lorda Williama Bentincka a jeho vrchního kapitána Williama Henryho Sleemana, kteří se je rozhodli nemilosrdně zlikvidovat.

Dva miliony obětí

Podle Guinnessovy knihy rekordů mají thugové na svědomí přibližně dva miliony mrtvých. Odhady jsou však velmi odlišné, protože neexistuje spolehlivý zdroj. Thugové byli nakonec „vyhlazeni“ britskými kolonizátory Indie ve 30. letech 19. století po zavedení zákonů o potlačování thugů a dacanů. K jejich likvidaci byla například zavedena řada strategií, které měly napomoci úspěchu nových zákonů, včetně pobídek pro členy gangů, aby udávali své vrstevníky. Obyvatelstvo bylo vzděláváno v tom, jak thugy rozpoznat, až nakonec po nejméně šesti stoletích pustošení celé Indie dny banditů skončily. Jejich pověst však přežívá dodnes, protože jméno thug se hojně používá po celém světě pro označení agresivních a násilnických mladých zločinců.

Zdroje:

en.wikipedia.org, www.ancient-origins.net, www.britannica.com/topic/thug, www.unexplainedstuff.com