Tikal, zasazený do husté džungle na severu Guatemaly, byl kdysi prosperující metropolí starověké mayské civilizace. Město zde prosperovalo mezi lety 300 a 850 n. l. a Mayové jej nazývali Mutul. Zmizení obyvatel Mutulu (či Tikalu) však po staletí mátlo historiky i archeology. Zříceniny města Tikal Mayové opustili před více než 1 000 lety, jenže je pak v roce 1853 znovuobjevil jeden gumárník.
Poté tým odhodlaných badatelů, vyzbrojený vyspělou technologií a neúnavným hledáním odpovědí, složil v roce 2020 celou skládačku znovu dohromady.
Odhalení záhady Tikalu: Úžasný důvod podivného zmizení obyvatel města
Podle zjištění zveřejněných ve studii zmizeli obyvatelé Tikalu v důsledku nečekané přírodní katastrofy - neúprosné série sucha, která sužovala tuto oblast. Extrémní a dlouhotrvající období sucha přivedlo starověké Maye na pokraj kolapsu a donutilo je opustit kdysi prosperující město a hledat útočiště jinde. Důvodem ale bylo nejen sucho, ale zejména kontaminace vody v městských studních, naopak způsobená dešti. Ke kontaminaci ale docházelo velmi pomalu a po dobu několika let.
Výzkumy zjistily toxické znečištění v nádržích v centru města. Mayové tedy neměli pitnou vodu, která je pro život základní nutností. „Přeměna centrálních nádrží Tikalu z míst, kde se udržuje život, na místa vyvolávající nemoci, by prakticky i symbolicky přispěla k opuštění tohoto velkolepého města," říká studie.
Hlavní badatelka, archeoložka doktorka Sofia Ramirezová vysvětluje význam tohoto převratného objevu: „V hlavních nádržích ve městě jsme objevili extrémně vysoké a toxické množství rtuti. Kontaminace pochází z pigmentu, který Mayové používali ke zdobení budov, hliněného nádobí a dalšího zboží. Během dešťů se rtuť obsažená v pigmentu vylouhovala do nádrží, kde se v průběhu let usazovala ve vrstvách sedimentů!"
Na video s jednou z verzí zániku Tikalu se podívejte zde:
Bez vody to nešlo – a důvodů bylo více
Výzkumný tým analyzoval jádra sedimentů získaná z nedalekého jezera Petén, které bylo pro obyvatele Tikalu ve starověku klíčovým zdrojem vody. Studiem složení vrstev sedimentů se jim podařilo rekonstruovat podrobnou časovou osu klimatických podmínek v průběhu několika staletí.
Doktorka Ramirezová jejich zjištění dále rozvedla: „Objevili jsme sérii velkých such, která nastala v době úpadku Tikalu. Tato dlouhotrvající období sucha mohla způsobit neúrodu, nedostatek potravin a sociální nepokoje, což donutilo obyvatele učinit srdcervoucí rozhodnutí opustit své kdysi prosperující město."
Profesor David Lentz, hlavní autor studie publikované v přírodovědném časopise Scientific Reports, objasňuje, že poté, co vědci odebrali vzorky sedimentů v 10 nádržích na území města a provedli analýzu starověké DNA, zjistili že voda působila lidem onemocnění i v převařeném stavu. „Našli jsme dva druhy sinic, které produkují toxické chemické látky. Jejich špatnou vlastností je, že jsou odolné vůči převaření. Způsobilo to, že voda v těchto nádržích je toxická a nedá se pít."
Dále pak v sedimentech ze vzdálenějších nádrží Perdido a Corriental, které zásobovaly obyvatele Tikali pitnou vodou, bylo nalezené již zmíněné toxické množství rtuti. Svou roli tak nepochybně sehrálo klima a otrávená voda.
„Mayové měli dlouhé období sucha. Po část roku je tam deštivo a vlhko. Po zbytek roku je opravdu sucho a téměř žádné srážky. Takže měli problém najít vodu."
Poučíme se z minulosti?
Jednoduché odhalení poskytuje nový pohled na kolaps starověkých civilizací a zdůrazňuje zranitelnost společností tváří v tvář klimatickým změnám. Zdůrazňuje složitý vztah mezi lidmi a jejím životním prostředím, ze kterého bychom se měli poučit i dnes.
Přestože záhada zániku Tikalu byla odhalená, vědci se stále zamýšlejí nad řadou otázek. Kladou si za cíl dále zkoumat dlouhodobé dopady klimatických změn na starověké civilizace a hlouběji proniknout do složité souhry mezi environmentálními faktory a kolapsem společnosti.
Zdroje: uk.news.yahoo.com, www.smithsonianmag.com, www.haaretz.com, www.nature.com - studie