Na žádném jiném měsíci sluneční soustavy například nebyla objevena silná atmosféra. Titan je také jediným známým tělesem ve vesmíru, na jehož povrchu se nacházejí stálé kapalné struktury, tvořící moře, řeky a jezera. Rozdíl je jen v tom, že místo vody na Titanu cirkuluje metan - pod povrchem i na povrchu měsíce se vyskytuje v kapalné podobě, odtud se vypařuje do atmosféry a potom opět ve formě srážek dopadá zpět na povrch.
Metanový koloběh se velmi podobá koloběhu vody na Zemi. Moře na Titanu mají dokonce stálou hladinu, ovlivňovanou gravitační silou tělesa, zatímco jezera jsou položena o něco výše. Kapaliny jsou pod povrchem Titanu propojeny systémem, který se opět podobá vodonosným vrstvám na modré planetě. Moře a jezera tak mezi sebou "komunikují" a udržují si jednotnou výšku hladiny.
Nejnovější záběry navíc už nezobrazují Titan jako kuličku oříškové barvy, Saturnův měsíc je mnohem strukturovanější a na jeho povrchu můžeme vidět mapy podobné těm zemským, jen v trochu jiných barvách. Hustá atmosféra však nedovoluje tento reálný obraz vidět z vesmíru.
Nové objevy opět rozvířily otázku, zda na Titanu může existovat život. Přítomnost metanu, velká vzdálenost od Slunce, teploty hluboko pod bodem mrazu a atmosféra plná dusíku to na první pohled vylučují. Podle vědců však takové podmínky panovaly kdysi i na Zemi, kdy se život začal teprve utvářet. Dnešní člověk by si v metanovém moři na Titanu asi nezaplaval, ale přítomnost drobných organismů jiné formy víc než pravděpodobná.