Americká vesmírná agentura NASA zkoumala v letech 2004 až 2017 prostřednictvím vesmírné sondy Cassini planetu Saturn a jeho měsíce. Díky radarovým, infračervených a dalším shromážděným datům vznikla první geologická mapa Saturnova měsíce Titanu. Ten je s průměrem 5150 km druhým největším (první místo patří měsíci Ganymed). Pro představu Titan je větší než planeta Merkur.

Zjistilo se, že přítomnost organického materiálu – sloučeniny na bázi uhlíku – hrají na Titanu hlavní roli. „A právě organické látky jsou velmi důležité pro případnou možnost života, o kterém si mnozí z vědců myslí, že by se mohl vyvinout v tekutém oceánu v ledové kůře Titanu,“ řekla planetární geoložka Rosaly Lopes z Laboratoře tryskového pohonu NASA v Kalifornii.

"Organický materiál může proniknout dolů do oceánu, což případně poskytne živiny pro život, který se tam posléze vyvine,“ dodala Lopes.

Zatímco na Zemi prší voda z mraků a zaplňuje řeky, jezera a oceány. Na Titanu mračna rozptylují uhlovodíky jako metan a etan – což jsou na Zemi plyny, ale tady se kvůli chladnému klimatu vyskytují v kapalné formě.

„Srážky se vyskytují všude na Titanu, přičemž rovníkové oblasti jsou sušší než póly,“ uvedla spoluautorka studie Anezina Solomonidou.

Ve středních zeměpisných šířkách a rovníkových oblastech Titanu dominují pláně (pokrývající 65 % povrchu) a duny (pokrývající 17 % povrchu) tvořené zmrazenými kousky metanu a dalších uhlovodíků.

Titan je jediný objekt sluneční soustavy (kromě Země), který se může pochlubit stabilními tekutinami na povrchu. Přičemž v polárních oblastech převládají jezera a moře plné metanu. Kopcovité a horské oblasti, o nichž se předpokládá, že představují odkryté části kůry vodního ledu, představují 14 % povrchu.

Vědec Michael Malaska si všiml, že na Zemi existuje bakterie, která dokáže přežít jen na uhlovodíku zvaném acetylen a na vodě. Následně ho napadlo: „Mohlo by něco podobného existovat na Titanu, kdesi hluboko v kůře nebo oceánu, kde jsou teploty o něco vyšší?“

Mapa byla vytvořena sedm let předtím, než NASA bude připravena zahájit misi Dragonfly (česky Vážka). Jejím cílem je vyslat na Titan kosmickou sondu – konkrétně dron s osmi rotory, který bude prozkoumávat různá místa a podmínky pro život. Vážka opustí naši planetu v roce 2026 a na Titan dolétne v roce 2034.

"Tento krok je nejen vědecky důležitý, ale jde také o skvělý nápad - dron létající kolem Titanu," řekla Lopes. "Bude to opravdu vzrušující."