Titan je největší souputník Saturnu a druhý největší měsíc v naší galaxii. Byl objeven v roce 1655 holandským astronomem Christiaanem Huygensem. Podrobnosti o jeho struktuře však byly poodhaleny až v roce 2004 pomocí sondy Cassini.

Zjištěná data odborníkům vyrazila dech. Jeho povrch byl nápadně podobný tomu, po němž se procházíme my. I přestože na planetě panují hluboké mrazy dosahující -179 stupňů Celsia, ukázalo se, že je tvarován proudícím metanem a ethanem, vyřezávající říční kanály. 

„Žádný jiný svět, kromě Země, nemá tak aktivní kapaliny,” vysvětluje chemik z Chalmers University of Technology ve Švédsku Martin Rahm. Ty navíc cirkulují v koloběhu, jehož součástí je také hustá atmosféra.

Tu z 95 % tvoří dusík a z 5 % metan s malým množstvím dalších sloučenin bohatých na uhlík. Díky tomu, že je tento plynný obal štěpen ultrafialovým zářením, kousky molekul tvoří různé organické sloučeniny, včetně prvků důležitých pro život.

Život na Titanu

O rok později sonda Huygens Evropské kosmické agentury odhalila, že přibližně 55 až 80 kilometrů pod zmrzlou zemí by se mohl nacházet rozsáhlý oceán tvořený vodou.

Zdroj: Youtube

Vědci tedy s nadšením navrhli, že na Titanu by se tedy mohly objevovat jak organismy, podobné těm, které obývají naše hluboké moře, tak živočichové, libující si v uhlovodíkové kapalině na povrchu.

„Stačilo by, aby jejich těla tvořily takové buněčné membrány, jež by byly schopné fungovat v metanu,” navrhli v roce 2015 výzkumníci z Cornell University of Technology a pomocí kvantově mechanických výpočtů prokázali, že vhodným materiálem by byl akrylonitril.

„Problémem ale bylo, že se jeho molekuly uspořádaly do tuhého krystalu,” říká odborný asistent na katedře chemie a chemického inženýrství.

Nový výzkum

Minulý rok se tak badatelé zaměřili na další možnost, jak by na Titan mohl dostat život, jenž by odolal i jeho extrémním podmínkám. 

„Víme, že po dopadu komet se vytváří kaluž vody naplněná organickými molekulami. Pokud by se dostaly dostatečně hluboko, mohly by tzv. zahnízdit v podpovrchovém oceánu,” vysvětluje Catherine Neish z Western University v Ontariu v Kanadě.

Zdroj: Youtube

Počítačové simulace ale ukázaly, že i v tom nejoptimističtější scénáři by jejich počet byl tak malý, že by bylo obtížné, aby byl v průběhu času zrozen život.

„Titan asi není tak prosperující, jak jsme si mysleli,” krčí rameny vědkyně. Se svým týmem se ale nevzdává. „Klíčové pro celý výzkum budou vzorky, které by měla v roce 2034 získat sonda Dragonfly vybavená přístroji pro studium chemického složení planety,” doplňuje.

Zdroje: www.science.nasa.gov, www.spacedaily.com, www.en.wikipedia.org, www.space.com