„Mohl, ale vypadal by jinak, než jaký se vyskytuje na Zemi,” říká chemik z Chalmers University of Technology ve Švédsku Martin Rahm. Na Saturnově oběžnici totiž panují extrémní podmínky. Pyšní se průměrnou teplotou minus 185 stupňů Celsia a jeho zářivá jezera obsahují metan a ethan. „I ty nejodolnější pozemské jednobuněčné organismy drží pohromadě membrány z lipidů, které interagují s vodou. Ta ale na povrchu Titanu chybí.”
Co kdyby lipidy nahradila jiná molekula? Tuto otázku si v roce 2015 položila fyzikální chemička z Johns Hopkins University Paulette Clancy. Se svým týmem zjistila, že dobrým kandidátem by byl akrylonitril. O dva roky později našla observatoř ALMA důkazy o tom, že se tyto molekuly na Titanu opravdu vyskytují.
Život na Titanu
Toto zjištění Martina Rahma inspirovalo natolik, že se rozhodl pomocí speciálního počítačového programu nasimulovat, jak by buňky života na Saturnově měsíci mohly vypadat. „Bylo to, jako bych se snažil najít mimozemšťana,” směje se.
Prvním krokem bylo odhalit, jakým způsobem se molekuly akrylonitrilu v mrazivém prostředí chovají. Modelování ukázalo, že mají tendenci uspořádat se do pevného krystalu, jako je led nebo kuchyňská sůl, a ne do ploché a pružné fólie. Odborníci proto předpokládají, že život na Titanu nemůže být složený z měkkého obalu jako pozemské buňky.
„Další teorií je, že základní stavební jednotky organismů nemusí mít vůbec žádnou membránu, ale spoléhají se na to, že je udrží pohromadě nízké teploty,” vysvětluje Rahma. Zároveň však doplňuje, že extrémní chlad má tendenci zpomalovat chemické reakce. „A bez konstantní chemie neexistuje žádná evoluce,” krčí rameny.
Voda na Titanu
Četná gravitační měření Titanu sondou Cassini však odhalila, že měsíc pod svou ledovou skořápkou vodu v kapalném skupenství obsahuje. S největší pravděpodobností je ale zředěná čpavkem.
Je na Saturnově měsíci život? Na odpověď si budeme muset ještě počkat. V roce 2034 má na jeho povrchu přistát sonda Dragonfly vybavená přístroji pro studium chemického složení planety a odběr vzorků.
Zdroje: www.en.wikipedia.org, www.thedailybeast.com, www.solarsystem.nasa.gov, www.popsci.com
