Desítky let nacházeli lidé desky s nápisem TJIPETIR vyplavené na plážích ve Velké Británii, Německu, Francii, Španělsku, Nizozemsku a Švédsku. Prakticky na všech plážích Evropy tak byly doloženy podivné nálezy, vždy stejně vypadající – černé gumové tabulky s vyraženým nápisem. Dřívější jméno indonéské vesnice bylo později změněno na Cepetir. Zajímavostí vesnice je, že se zde na přelomu 19. a 20. století nacházela plantáž gutta perči. A odtud pocházejí i záhadné destičky.
Podívejte se na tento dokument:
Desky z gumovníku?
Gutta-percha "desky" se vyráběly z gumy stromu Palaquium. Tmavě zbarvená, gumovitá latexová látka se hojně používala při výrobě předmětů, jako jsou hračky, golfové míčky, umělé zuby, chirurgické přístroje, šperky, nábytek. Rovněž z ní byly vyráběny podvodní telegrafní kabely. Domorodí obyvatelé Malajsie používali dřevo a pryskyřici tohoto stromu k výrobě rukojetí nožů a holí dlouho předtím, než si je osvojil západní svět.
Sběr mízu ze stromu gutaperči.
Jeden z „pokladů“ Titanicu?
Plážová turistka Tracey Williamsová objevila náhodně jednu tabulku, o níž si myslela, že je kuriozitou, pak ale začala nacházet další. Pokaždé na jiné pláži, stejná tabulka se stejným nápisem. Tracey Williamsová tak postupně zjistila, že narazila na fenomén, který se v Evropě vžil jako „záhada tjipetirských bloků“.
Protože byly tabulky nacházeny všude možně, je nasnadě pátrat po tom, jak se z Indonésie dostaly na evropské pláže? Existovaly domněnky, že se jedná o nálezy z vraků lodí, ale dodnes neexistuje jasně doložená odpověď. Spekuluje se i o tom, že se bloky mohly vysypat do oceánu v roce 1912, kdy došlo k potopení Titanicu.
Nálezy z moře
Asi nejslavnější potopená loď historie, Titanic, měla totiž na seznamu nákladu i gutta-perchové desky a balíky kaučuku. Jiná teorie hovoří o tom, že tabulky mohly pocházet z jiné potopené lodi, japonské osobní lodi Miyazaki Maru, která údajně převážela gumové desky z Jokohamy do Londýna, ale v květnu 1917 ji potopilo torpédo německé ponorky. Postupně se zdálo stále více patrné, že černé destičky by mohly mít souvislost s jakýmkoli vrakem – po potopení lodi pak vyplavaly na hladinu a dostaly se s příbojem ke břehu. Podivné nálezy jsou totiž nacházeny již více než sto let.
Gutta-percha strom.
Geografie a věda
Ukazuje se, že trvá přibližně 25 let, než plovoucí trosky čehokoli „obeplují“ svět. Děje se tak díky mořským proudům, které však znesnadňují objasnění fenoménu tjipetirských bloků. Ty jsou totiž svým původem přírodní produkt, takže je jasné, že se časem rozloží, a nakonec se vrátí do přírody.
Šťastní nálezci, jimž se podaří podobnou černou destičku na nějaké pláži najít, si tak plně uvědomují, že se nejedná jen o odpad z moře, ale o poměrně lukrativní nález. Lidé, kteří se tomuto koníčku navíc začali věnovat, pak označují tyto poklady za "báječný dar z oceánu". Je přitom jasné, že mnohé bloky zůstanou v mořích napořád a nikdy se ke břehu nedostanou, nebo je příliv a odliv zase vrátí na nekonečnou plavbu kolem světa.
Zdroje: www.todayyoulearn.net, www.bbc.com, nexusnewsfeed.com
