Na počátku jednoho z nejpodivnějších archeologických nálezů všech dob byl vyděšený křik dvou žen. Společně se svými muži se 6. května 1950 vydaly pro rašelinu do bažiny nedaleko dánské obce Tollund. Zhruba ve dvoumetrové hloubce na ně vykoukla zčernalá lidská ruka. Vypadala velmi zachovale, takže si myslely, že jde o mrtvolu ze současnosti.

Prokletý nález

O nálezu se záhy dozvěděla policie ve 12 kilometrů vzdáleném Silkeborgu, ale protože oblast byla špatně přístupná, podařilo se ji ohledat až za dva dny. Lékař zjistil, že mrtvý muž má kolem krku oprátku. Kriminalisté ale byli tentokrát bez práce, naopak poplach měli archeologové. Tělo totiž evidentně nebylo ze současnosti.

Už předtím se v rašeliništích na severu Evropy našly ostatky dávných lidí, ale žádné nebyly tak dokonale zachované. Muž ležel na boku ve skrčené poloze a vypadal, jako by usnul teprve včera. Oči i ústa měl zavřené, jasně patrné byly vrásky, vidět byly dokonce i neoholené vousy.

Tým vědců v čele s Peterem Vilhelmem Globem se rozhodl tělo vyzvednout a přepravit k dalšímu zkoumání do Kodaně. Šlo ale o těžší úkol, než se zdálo. Proti vědcům hrál zejména čas. Ostatky se na vzduchu začaly rychle rozpadat.

Půda byla navíc velmi nestabilní, takže nešlo použít těžkou techniku. Vědci se nakonec rozhodli vyzvednout nebožtíka i s okolní rašelinou. Náklad ale vážil zhruba tunu a z jámy na koňský povoz ho dostávaly desítky dobrovolníků pouze holýma rukama. Jeden z pomocníků přitom zemřel na infarkt. Už tehdy se začalo šuškat, že mrtvola takzvaného Tollundského muže je prokletá.

Spokojený oběšenec

Transport se nakonec podařil jen částečně. Tělo se z větší části rozpadlo, ale zachránila se alespoň hlava. Glob jejím konzervováním strávil zhruba rok, při němž se její objem zmenšil o 12 procent.

Stáří ostatků bylo datováno do let 375-210 před naším letopočtem. Vědci dokonce zjistili i to, že muž před smrtí snědl kaši složenou z ječmene, lněného semínka a blatouchu bahenního. Na co ale rozbory odpověď nedaly, byly okolnosti jeho smrti.

Dodnes existují pouze dohady. Spekuluje se o kriminálním činu, ale nejvíce přijímaná hypotéza mluví o tom, že jde o oběť bohům. Staré germánské kmeny měly podle římských kronikářů podobné rituály v oblibě. Oběti se podle všeho nijak nebránily, braly to spíše jako vyznamenání. I proto měl Tollundský muž tak spokojený výraz, přestože mu kolem krku utahovali oprátku.