Za tělem, které nalezli v roce 1950 v rašeliništi Bjældskovdal u Silkeborgu v Dánsku rašelináři, bratři Emil a Viggo Hojgaardovi, stojí příběh plný zvratů a překvapení. Rašeliniště Bjældskovdal není zrovna místem pro romantické procházky. Před touto vzácnou mumií zde byla již nalezena dvě těla, i proto si i bratři mysleli, že se jedná o oběť nedávno spáchané vraždy, jejíž obětí byl navíc školák. Naštěstí se mýlili. Bratři zavolali policii, ale brzy se ukázalo, že tělo v bažině je staré 2000 let.
Tělo muže bylo předáno archeologům ze Silkeborgského muzea, a ještě týž den posláno do Dánského národního muzea k bližšímu prozkoumání. Archeolog Peter Glob pak rozebral případ Tollundského muže ve své studii Lidé z bažin.
Objasnilo se, že život muže navíc pravděpodobně ukončila rituální vražda. Tělo Tollundského muže je tak nejzachovalejším prehistorickým tělem na světě, navíc s ním i po smrti bylo zacházeno velmi citlivě - měl zavřené oči a ústa, byl pečlivě uložen do bažiny a jeho výraz byl klidný, což naznačuje, že nezemřel nebo nepřišel o život jako zločinec. Ale o tom později.
Podívejte se na video:
Naprosto dokonalá konzervace
Tělo bylo nalezeno ve stavu, jako prakticky nová mrtvola. Zachoval se jeho oděv - špičatá čepice z vlny a ovčí kůže, která byla pod bradou upevněna koženým řemínkem. Kolem pasu měl muž také opasek z hladké kůže, ale jinak bylo jeho tělo nahé.
Díky kyselosti rašeliny, která pomáhá zachovat měkké tkáně, bylo tělo v perfektním stavu i po dvou tisících letech. Konzervace byla způsobena mechem v rašelině zvaným Sphagnum, který obsahuje antidegradační vlastnosti, takže lze říci, že tělo bylo spíše mumifikováno než rozloženo.
Nález mumie Tollundského muže
Rituální vražda oběšením na konci zimy
Zůstaly na něm vlasy, kůže a nehty kožovité hnědé barvy. Stejně tak ani hlava Tollundského muže nebyla poškozena. Vlasy měl ostříhané tak nakrátko, že je čapka téměř zakrývala. Tvář měl hladce oholenou, jen se zcela krátkým strništěm vousů na horním rtu a na bradě. A jeho plíce, srdce, játra a kůže byly neuvěřitelně dobře zachovalé. To vše bylo způsobeno nedostatkem kyslíku pod povrchem a chladným klimatem severských zemí. Tělo se tedy v podstatě nerozpadalo a nehnilo.
Dokonce i jeho poslední jídlo, kaše nebo kaše složená ze semen a zrníček, se stále nacházelo v jeho útrobách. Studie střev pak ukázala, že ke smrti muže došlo v zimě nebo na začátku jara, což byla běžná roční období, kdy docházelo k lidským obětem. Vědci také zjistili, že muž byl nakažen třemi druhy parazitů, včetně tasemnic, jimiž se pravděpodobně nakazil pitím kontaminované vody nebo pravidelnou konzumací nedostatečně tepelně upraveného masa.
Radiokarbonové datování nakonec ukázalo, že muž byl oběšen přibližně v letech 405-380 př. n. l., kdy mu bylo kolem 40 let. Muž nebyl příliš vysoký. Provaz přitom zanechal na jeho bradě a krku viditelné brázdy, takže nebyl uškrcen, ale oběšen jako oběť bohům. Oči měl zavřené a rty našpulené, jako by se tiše modlil nebo meditoval.
Rituální oběti byly mnohdy poctou
Místo, kde byla jeho mumie nalezena, bylo ve starověké Evropě místem rituálů. Lidí sem chodili rozmlouvat s bohy.
Na jiný dokument se podívejte zde:
Těl bylo v dánských bažinách nalezeno celkem kolem jen za posledních 200 let více než 150, a to muži, ženy i děti. Jen u několika případů existují zprávy o situaci při nálezu, o oděvu a pohlaví mrtvých. Ještě méně těchto nálezů se zachovalo. Mezi známé nálezy patří nejen Tollundský muž, ale i Lindowský muž, Lindowská žena a Grauballský muž. Většina známých obětí zemřela násilnou smrtí, buď byli trestáni za nějaký zločin, anebo šlo právě o rituální oběti.
Část těla Tollundského muže je dnes vystavena v muzeu Silkeborg. Přestože se vědci snažili jej uchovat co nejlépe, i snaha o jeho konzervaci pomocí kouře vedla pouze k jeho zmenšení a vysušení. Nakonec se z původního těla zachovala pouze hlava a zbytek těla je vlastně replikou, která byla rekonstruována v roce 1987.
Zdroje:
www.smithsonianmag.com, www.historyhit.com, en.wikipedia.org/wiki/Tollund_Man
