Tomoe Gozen žila ve 12. století a byla stejně neohrožená a nemilosrdná jako krásná. I ona se vymykala společenským normám a její příběh je dodnes zahalen tajemstvím. Dokonce kolem ní vznikly i mnohé legendy popisující její bojové umění, jež v mnohém předčilo i muže. Možná se nikdy nedozvíme, kdo přesně Tomoe Gozen byla a co dělala, ale díky příběhům o její odvaze na ni také nikdy nezapomeneme.
Výsostné postavení manželek samurajů
Ve 12. až 19. století se dokonce některé ženy staly samostatnými bojovnicemi. Přibližně po roce 1600, kdy se samurajové stali samostatnou společenskou třídou a získali určitá privilegia, včetně práva nosit dva meče, se začaly do povědomí světa vtírat i historky o neohrožených ženách. I ve starém Japonsku se od žen očekávalo, že se vdají, porodí děti a budou se starat o domácnost. Ženy samurajů ale měly jiné postavení. Očekávalo se od nich, že budou vysoce vzdělané, schopné bránit své domovy a rodiny, a některé dokonce nosily malé meče ukryté v oděvu. I když se historie samurajek, které se cvičily, aby chránily své domovy a rodiny před útočícími vojsky, datuje ještě před vznik samurajů.
Legenda o Tomoe Gozen
Příběh Tomoe Gozen se z velké části zakládá spíše na legendě než na faktech, dokonce ani není jistá, zda to bylo její jméno. V té době totiž nebylo slušné ženy jmény oslovovat. Možná i proto název "Tomoe" odkazoval na vzor na jejích ramenních vycpávkách a "gozen" byl obecný starojaponský titul udělovaný čestným ženám. Legenda je příběhem o soupeření dvou rodů: Taira a Minamoto. Tomoe se postupně stala známou samurajkou a možná i manželkou nebo konkubínou jednoho vlivného muže, Jošinaky a osobně velela až 1 000 vojáků. Účastnila se dění na bojišti a nebyla jedinou ženou, jak potvrdily četné archeologické nálezy.
Na video o Tomoe Gozen se podívejte zde.
Tomoe byla velmi krásná – „měla dlouhé černé vlasy a světlou pleť a její tvář byla velmi půvabná; navíc byla neohroženou jezdkyní, kterou nedokázal vyděsit ani nejdivočejší kůň, ani nejdrsnější terén, a s mečem a lukem uměla zacházet tak obratně, že se vyrovnala tisícům bojovníků a byla vhodná pro setkání s bohem i ďáblem," popisují ji legendy.
Tomoe v bojích
Tomoe byla skvělou válečnicí, ale k boji používala mužské zbraně, nejčastěji katanu. A neměla zrovna v lásce muže. Po porážce jejího muže či milence byla Tomoe jednou z mála, kdo mu zůstal věrný, a uprchla s ním do Kjóta. Při jednom z bojů se utkala sama se dvěma silnými generály. Prvního, Hatakeyamu, vyděsila tak důkladně, že se rozhodl raději utéct, než aby nechal svou rodinu poskvrnit hanbou, že ho zabila žena. Druhého, Učidu, sťala. Příběh má dokonce více verzí. Shoduje se však jejich konec – Jošinaka zřejmě chtěl, aby Tomoe pro něj spáchala rituální sebevraždu, nebo aby právě ona donesla zprávu o jeho smrti jeho rodině. Tomoe odmítla a namísto smrti prohlásila, že chce zabít posledního "důstojného soupeře", aby uctila Jošinaku. A tak i udělala – Jošinakovu nepříteli usekla hlavu.
Co se s ní stalo po této bitvě, je stejně jako většina jejích životních osudů předmětem diskusí. Jedna verze říká, že se stala buddhistickou mniškou, která nakonec zemřela ve věku 90 let. Podle druhé se vydala na misi pomsty a zabila všechny Jošinakovy nepřátele.
Legend o tajemné Tomoe existuje celá řada. Jak moc jsou smyšlené či nikoli, je ve skutečnosti nedůležité. Její jméno žije v legendách dál, dodnes.
Zdroje: