Zdroj: profimedia
Jak vypadá, když udeří tornádo: Před ničivý trychtýřem lze uniknout
Tornáda často zasáhnou bez varování. V Americe, kde se objeví v průměru tisíc tornád ročně, existuje výstražný signál, který se několik minut před vznikem hladového trychtýře rozezní okolím, lidé tak mají čas najít bezpečný úkryt a přečkat blížící se katastrofu.
Slavný citát Dávej si pozor na to, co si přeješ, bude strašit bangladéšského prezidenta do konce života. Je jaro 1989 a zemi sužují nepředstavitelná sucha. Úroda umírá, zvířata také. Lidé nemají co pít. Hustě obydlená oblast Manikganj se na popud prezidenta Husajna Muhammada Eršáda obrací k obloze a prosí o déšť. A obloha poslechne.
Srovnáno se zemí
Téhož dne 26. dubna, jen o pár hodin později, se nad městy Saturia, Daulatpur a přilehlými vesničkami stáhnou mračna. Nejdříve lehce zaprší, obyvatelé vychází ze svých přístřešků a nasávají vlhký vzduch. Pak začne hřmít a obloha nabere nového, temnějšího zbarvení. Prezident Eršád vytuší, co se blíží.
Bangladéš nemá žádný výstražný systém před tornády a neoplývá protitornádovými kryty, takže když se obrovský černý trychtýř dotkne země, překvapí naprosto nepřipravené obyvatele.
Daulatpur během několik minut vymaže z mapy. Trychtýř o průměru dvou a půl kilometru se pak těžce a rychle žene krajinou, vytrhává stromy i s kořeny, elektrické vedení se zmítá ve vzdušném víru, zvířata a lidé beznadějně prchají do bezpečí. Tornádo srovná se zemí kolem dvaceti vesniček v okolí města a stočí se na severovýchod k městu Saturia. I to po několika vteřinách běsnění přestane existovat.
Sotva se chobot rozplyne, zdemolovanou oblast pokryje rachotivé krupobití a doničí, co se tornádu nepovedlo. Bez domova je tak během pár hodin více než 80 000 lidí.
Bez varování a úkrytu
Tornádo s trasou 16 kilometrů zapříčiní smrt 1 300 lidí a 12 000 jich zraní. Přestože nepatří k největším tornádům v historii, svým katastrofickým počínáním se do historie zapíše jako nejničivější tornádo v dějinách lidstva. Jeho rychlost byla odhadována na 180-350 km v hodině, je to však pouze vědecký odhad.
Hlavním důvodem obrovského počtu zemřelých byla kromě absence varovného signálu hustě osídlená oblast. Města sice nepatří k největším v Bangladéši, jsou však plná slumů, místa koncentrace velkého počtu osob, kde v jednom provizorně postaveném domečku ze sutin bydlí i deset lidí. Pro obyvatele to byla předem prohraná bitva.
Není to bohužel první a ani poslední smrtící tornádo. I přes velmi malý výskyt (zhruba 6 tornád ročně) patří bangladéšská tornáda k jedním z nejničivějších na světě, s obvyklým stupněm síly F4 až F5. Ročně připraví o život průměrně 200 lidí.
