Vyrobeno v Číně sice není ta nejlepší známka kvality, ale aspoň v tamějších textilkách nepanují tak strašné podmínky jako v Bangladéši. Různé protestní skupiny se snaží přesvědčit zákazníky, aby nekupovali zboží z potiskem Made in Bangladesh; v továrnách na oblečení se k zaměstnancům chovají jako k otrokům, zaměstnávají děti a nutí je pracovat i 19 hodin denně. Zaměstnanci kromě šití pracují i s nebezpečnými chemikáliemi a to často bez ochranných pomůcek. Nemocenskou jim ale kvůli zranění nikdo nedá, a tak rozleptané ruce, nebo ne, rodinu uživit musí.

Podle reportéra BBC začíná obvyklá směna v jedné z továren, patřící společnosti Ha Meem Sportswear, v 7:30 a končí až v půl třetí ráno. Sami zaměstnavatelé přitom takto dlouhé směny odmítají a tvrdí, že textilky zavírají v 17:30.

,,Vedou dvojí účetní knihy, jedny jsou určené pro západní zákazníky, druhé pro zaměstnavatele. Mají spoustu zfalšovaných dokumentů, jimiž potvrzují, že své zaměstnance nijak nezneužívají." Podle reportáže se továrna Ha Meem Sportswear pyšní certifikátem americké organizace Worldwide Responsible Accredited Production za dobré pracovní podmínky.

Za 19hodinovou směnu si obyčejný zaměstnanec vydělá přibližně dolar denně, což vychází na 23 korun k aktuálnímu kurzu. Od roku 2018 je v Bangladéši minimální mzda 8 000 bangladéšských taků (zhruba 2000 kč), což je oproti roku 2013, kdy průměrný zaměstnanec bral 3 200 taků, velké polepšení. Přesto z toho většina lidí nevyžije. Stávky jsou od 2018 na denním pořádku a zaměstnanci požadují minimálně 16 000 tak, pokud jim vláda nevyhoví, jsou ochotni přestat pracovat úplně.

Od roku 2012 se zřítilo více než šest bangladéšských továren. Za vůbec nejhorší nehodu v moderní historii textilního průmyslu je považováno zřícení budovy Rana Plaza, při kterém zemřelo 1133 lidí a více než 2 000 jich bylo zraněno. Ačkoliv zaměstnavetel věděl, že je budova v dezolátním stavu, donutil své zaměstnance v den zřícení do práce. Jiné podniky sídlící v továrně při vzniknutí prvních prasklin raději zavřely.

V galerii vás provedeme hrůzou bangladéšských textilek a sami uvidíte, že zaměstnanci pracují v nelidských podmínkách. A až příště vyrazíte do obchodů, podívejte se, kdo oblečení vyráběl. Možná vás překvapí, že i takové slavné značky jako Nike, Adidas nebo Benetton využívají moderního otroctví.