Tragická oběť Emila Háchy. Před 80 lety se stal prezidentem okleštěného státu

Prezident Emil Hácha při vánočním projevu do rozhlasu 22. prosince 1938

Prezident Emil Hácha při vánočním projevu do rozhlasu 22. prosince 1938

Foto: ČTK

"Přijetí kandidatury znamenalo pro mne opravdu oběť a stálo mne to těžký duševní boj, protože všechny moje osobní zájmy se tomu vzpínaly," napsal Emil Hácha poté, co se dozvěděl, že se s ním počítá jako s nejvážnějším kandidátem na prezidentský úřad druhé republiky, a navzdory mnoha vnitřním pochybám se rozhodl tuto roli přijmout. 

V Žilině Háchu přivítal předseda slovenské autonomní vlády Jozef Tiso, který ho ujistil, že dosažená slovenská autonomie je vrcholem snah Slováků. Platnost tohoto ujištění však neměla dlouhého trvání, protože Hitlerův plán definitivního zúčtování s Československem byl už v běhu.

Cesta k osudovému březnu

Po Háchově vánocích strávených ve slovenských Vysokých Tatrách se zdálo, že se česko-slovenské vztahy uklidnily, což ale nebylo v Hitlerově zájmu. Už od ledna roku 1939 tak začala německá diplomacie podporovat separátní tendence v Hlinkově slovenské ľudové straně, čímž chtěla oslabit českou politiku. U širokých vrstev slovenského obyvatelstva popularizoval ideu samostatného Slovenského štátu vídeňský rozhlas, vysílající pod dohledem říše.

Hácha zkusil tyto tendence utlumit jmenováním slovenské autonomní vlády v čele s Tisem na konci ledna 1939, ale nebyl úspěšný. Hlinkova strana i sám Tiso, navzdory svému předchozímu ujišťování, stále častěji hovořili o tom, že autonomní vláda je jen předstupněm k úplné samostatnosti.

K Slovenskému národnímu povstání se připojila i skupina protektorátních četníků z Ostravy, z nichž velká část padla anebo byla v zajetí popravena.

Slovenské národní povstání si komunisté přivlastnili, jeho iniciátory ale nebyli

Na odtržení Slovenska také čím dál silněji tlačili nacističtí pohlaváři. Situace se nakonec vyhrotila začátkem března, kdy do Bratislavy přijel nacistický emisar z Vídně Arthur von Seyss–Inquart. Ten slovenské politické reprezentaci bez obalu sdělil, že Říše "provede v nejkratší době své záměry proti Praze, a pokud chtějí dosáhnout nezávislosti, musí okamžitě vyhlásit samostatnost".

Hácha v odpověď sesadil slovenskou autonomní vládu a v noci na 10. března vyhlásil stanné právo. Moc na Slovensku převzaly vojenské a četnické oddíly z české části státu a proti už vzniklým Hlinkovým gardám začal vojenský zásah. Dne 11. března Hácha jmenoval novou slovenskou vládu v čele s Karolem Sidorem. Bylo už ale pozdě. Úřední a vládní budovy v Bratislavě ovládly jednotky Hlinkovy gardy a Sidorova vláda nezískala žádnou reálnou moc. Hlinkovci pak znovu povolali do Bratislavy Tisa a dne 15. března odhlasoval slovenský zemský sněm manifestačně vznik Slovenského státu.

Karel Klapálek v 60. letech minulého století.

Světoběžník Klapálek válčil na několika frontách, vadil nacistům i komunistům

Jen o den dříve povolali Němci Háchu do Berlína, kde ho Hitler po mnoha hodinách jednání násilím a výhrůžkami přinutil souhlasit se vznikem Protektorátu Čechy a Morava. Československo definitivně přestalo existovat.

"Půjčte mi zbraň a zastřelím se"

Po vyhlášení protektorátu se Hácha ocitl ve velmi těžké situaci. Okupanti a gestapo byli pro něj "bestie a hyeny", nacistický státní tajemník K. H. Frank "odporný krokodýl". V říjnu 1939 Hácha odmítl slib věrnosti Hitlerovi a trvale protestoval proti germanizaci u říšského protektora Karla von Neuratha. Měl také hlavní podíl na propuštění většiny studentů, zatčených po událostech 17. listopadu 1939. Většina z celkem 1250 studentů z Prahy, Brna a z Vysoké školy báňské v Příbrami, kteří byli transportováni do koncetračního tábora Sachsenhausen, se během let 1939 až 1943 vrátila domů.

Přes tehdejšího předsedu protektorátní vlády Aloise Eliáše byl ve spojení i s Benešem. Ještě 12. dubna 1941 sdělil Benešovi: "Souhlasím se společným postupem a podřizuji se mu". Za pět dní odpověděl Beneš do Prahy: "Odpověď Háchy a Eliáše jsem obdržel. Děkuji jim upřímně. Je to odpověď mužná, statečná a důstojná. Nebude jim zapomenuta."

Ve filmu Jiřího Krejčíka ztvárnil postavu "Vyššího principu" František Smolík (na snímku s Janou Brejchovou)

Vyšší princip. Postava hrdiny ze slavného filmu má svůj reálný předobraz

Situace se změnila po nástupu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který nechal Eliáše zatknout, vyhlásil první stanné právo a rozpoutal otevřený teror vůči odboji. Háchu se pokusil zlomit zatčením jemu blízkých osob, zejména už zmíněného Havelky. Hácha sice pod hrozbou demise dosáhl jeho propuštění do domácího vězení, ale Eliáše už zachránit nedokázal. Opětovně se vzepřel v lednu 1942, kdy po něm Frank chtěl, aby jmenoval do vlády nejznámějšího českého kolaboranta Emanuela Moravce, nakonec se ale podvolil a Moravec se stal ministrem školství a lidové osvěty. 

K definitivnímu Háchovu zlomení došlo po atentátu na Heydricha a následné drtivé německé odplatě vůči českému národu. Háchou vedenou delegaci přijal Hitler vzpupným křiknutím: "To jsou ti vrazi z Prahy!", otevřeně hrozil likvidací celého národa a nijak nedával najevo, že by bral na vědomí Háchovu poníženou prosbu, aby hledal nejen cestu, "jak potrestat viníky", ale i milost pro nevinné.

Pavel Šmejkal

Všichni chtěli splnit úkol, říká o parašutistech skupiny Silver A Pavel Šmejkal

Po vypálení Lidic a masových popravách se Hácha, v té době už těžce nemocný arteriosklerózou, v podstatě zhroutil. Na jeho rychle se horšícím stavu se podepsala i poprava generála Eliáše, jehož se snažil zachránit. "Nechtěl žít, protože byli přátelé, a pořád jen opakoval: ´Vždyť mi slíbili, že ho nepopraví, a nedodrželi slovo,´" vzpomínala před časem pro Českou televizi pamětnice Alena Hladká - Zatloukalová. Ta rovněž připomněla tehdejší Háchův povzdech: "Půjčte mi nějakou zbraň, já se zastřelím, aby si Západ konečně všiml mých protestů." Háchovi spolupracovníci mu však sebevraždu pokaždé vymluvili, hlavně z obavy, aby místo něj nebyl do funkce prezidenta dosazen Moravec.

Od té doby se stal Hácha apatický. Pohyboval se jako bez života, neměl žádný vliv, Němci mu nevěřili a důvěru domácího a zahraničního odboje bohužel ztratil. Stal se osamělou, duševně zlomenou a bezmocnou loutkou. 

Smutný konec

Bezprostředně po skončení války byl Hácha na pokyn ministerstva vnitra, v jehož čele už stál komunista Václav Nosek, zatčen v Lánech ve stavu totálního fyzického a psychického zhroucení. Převezli ho do vězeňské nemocnice na Pankrác, kde zemřel 27. června. Ačkoli se občas tvrdí, že jeho zatčení proběhlo s vědomím prezidenta Edvarda Beneše, není to pravda. Tehdejší ministr spravedlnosti Prokop Drtina ve svých Pamětech vzpomínal, že když se Beneš dozvěděl o Háchově internaci na Pankráci, rozčílil se: "To je chyba, to se nemělo stát. Měli ho nechat být."

Háchův pohřeb se konal 30. června za přísných bezpečnostních opatření na vinohradském hřbitově. Na náhrobním kameni nesmělo být z příkazu ministra vnitra vyryto ani jeho jméno.

◀ PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST ▶

Akční letáky