Marta Vančurová odstartovala hvězdnou kariéru v roce 1972, kdy získala hlavní roli v televizním seriálu Jana Eyrová. O dva roky později se divákům vryla do paměti coby usměvavá a chápavá partnerka Luďka Soboty v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje!, roku 1976 pak excelovala po boku Vlastimila Harapese v dramatu Den pro mou lásku. S Harapesem ji od té doby pojí celoživotní přátelství, které se nakonec ukázalo být pevnější, než její vztah s vlastním životním partnerem.
Tím byl až do roku 2000 uznávaný kameraman Jan Malíř. Martě Vančurové v té době bylo 52 let a lékaři jí zrovna diagnostikovali rakovinu prsu. V tuto těžkou chvíli se její muž rozhodl odejít k jiné, mnohem mladší ženě. Martě zbyl doma jen třináctiletý syn, kterému věnovala veškerou pozornost, ačkoli musela bojovat se zhoubnou nemocí.
"Paradoxně právě rakovina mi nakonec pomohla se s odchodem Jana vypořádat. Musela jsem se totiž rozhodnout, jestli budu žít, nebo ne," svěřila se novinářům s odstupem času herečka.
Ze strany Jana Malíře šlo o tu největší zradu, jaké se mohl na své partnerce po třiceti letech svazku dopustit. Marta ale nezahořkla. Na svůj život nerezignovala a přestože jí to trvalo celých sedm let, rakovinu nakonec porazila.
Půvabné a skromné herečce by přitom takovou ránu osudu nikdo nepředpovídal. Našla se jen jedna vědma, která viděla něco neblahého v kávové sedlině na dně Martina šálku. Tou vědmou byla Helena Růžičková, která svým kolegům často věštila budoucnost, a v 70. letech nahlédla i do osudu Marty Vančurové. Odmítla jí ale sdělit, co tam vidí, a celý výklad zahrála do autu slovy: "Tobě nic vykládat nebudu, ty všemu moc věříš."
Martě potom dlouho vrtalo hlavou, co se vlastně v její sedlině rýsovalo. Teprve po letech si uvědomila, že tam Růžičková musela zahlédnout rozpad vztahu i vážnou nemoc, ale nechtěla o tom mluvit, aby citlivou kolegyni nevystrašila.