V zahraničí se koze říkalo dřevěný kůň či španělský osel. Používán byl za časů španělské inkvizice, a to hlavně k mučení žen podezřelých z čarodějnictví. Koncem 16. století pomáhal dřevěný koník udržovat disciplínu a trestali se jím menší přestupky, jako například opilost vojáků v armádě. Pro větší autentičnost kozy byla k obyčejné konstrukci přidána čtyři kolečka, hlava a ocas. Kolečka sloužila k zintenzivnění mučení, když se s koněm přejíždělo po hrbolatém povrchu. Pokud byli zrovna trestáni vojáci, tak na dřevěném koni seděli nazí, se svázanýma nohama, na kterých měli navíc připevněné muškety. Obecenstvo si z nich dělalo legraci, že je to proto, by je zvíře nemohlo shodit ze sedla.

Jedna z verzí kozy či koníka se skládala z dřevěného prkna, které bylo tenkou hranou nahoru vodorovně opřené o podlahu. Ta mohla být zaoblena či ohoblována do ostřejší hrany. Těžko říct, která varianta byla více bolestivá. Druhá verze se skládala z dvou prken přibitých k sobě, které tvořily ostrý hřeben. Další model byl vyroben z klády, která se osekala do tvaru ostrého trojúhelníku. V některých případech byly na koze umístěny hroty. Pro zvětšení utrpení mohli mučitelé táhnout nohy obětí opačným směrem nebo k nim přidat závaží. Kati také přikládali k chodidlům obětí horký popel či k nim přibližovali plamínky ohně.

Počátkem 17. století přestala anglická armáda dřevěného koně používat. Naproti tomu si ho v roce 1775 oblíbila kontinentální armáda Georga Washingtona. V tehdejších dobách se kombinoval s jinými technikami mučení a stal se vcelku rutinní záležitostí. Mimo trestání vandalství či opilectví v armádě byl nástroj používán i u civilních trestů. Jednou byla takto potrestána krádež koně. Viníkovi byl uložen trest patnáct ran bičem a hodina na dřevěném koni.

Zdravotní důsledky pobytu na dřevěném koni byly strašlivé. Mučení mohlo být provázeno prasknutím hráze, velkou ztrátou krve a zlomením křížové kosti. Muži mohli být doživotně sterilizováni. Dle historických pramenů se ostrá hrana příležitostně úplně prořezala oběti skrze klín, což byl důsledek příliš velké váhy zavěšené na nohách. I když bylo v rozsudku často přímo uvedeno, jak dlouho mají obvinění na koze či koni sedět, kati je na nich nechali tak dlouho, dokud v agónii ze strašlivé bolesti neomdleli. Oběti většinou zemřely na vykrvácení, nebo byla příčinou jejich smrti infekce. Pokud mučení přežily, odnesly si jako následek frakturu pánve či doživotně vadnou chůzi.

Vzhledem a způsobem mučení se kůň alias koza podobal jinému mučicímu nástroji, Jidášově stolici. Koza však obětem navíc způsobovala i ponížení před veřejností.