Zdánlivě mírný trestný nástroj působil obrovská muka převážně ženám

Kateřina Rakúsová | 24. 10. 2020

Mučení na trestné koze se v českých zemích říkalo oslí jízda. Osel neboli koza sloužil hlavně jako nástroj pro zesměšnení odsouzeného na veřejnosti. Místo mrskání či upoutání na pranýř mohla oběť skončit na této hranaté kládě. Mučení tak spojovalo utrpení fyzické s tím psychickým. Na veřejnosti se tímto způsobem trestali hlavně zloději, pytláci a nevěrné ženy.

V zahraničí se koze říkalo dřevěný kůň či španělský osel. Používán byl za časů španělské inkvizice, a to hlavně k mučení žen podezřelých z čarodějnictví. Koncem 16. století pomáhal dřevěný koník udržovat disciplínu a trestali se jím menší přestupky, jako například opilost vojáků v armádě. Pro větší autentičnost kozy byla k obyčejné konstrukci přidána čtyři kolečka, hlava a ocas. Kolečka sloužila k zintenzivnění mučení, když se s koněm přejíždělo po hrbolatém povrchu. Pokud byli zrovna trestáni vojáci, tak na dřevěném koni seděli nazí, se svázanýma nohama, na kterých měli navíc připevněné muškety. Obecenstvo si z nich dělalo legraci, že je to proto, by je zvíře nemohlo shodit ze sedla.

Jedna z verzí kozy či koníka se skládala z dřevěného prkna, které bylo tenkou hranou nahoru vodorovně opřené o podlahu. Ta mohla být zaoblena či ohoblována do ostřejší hrany. Těžko říct, která varianta byla více bolestivá. Druhá verze se skládala z dvou prken přibitých k sobě, které tvořily ostrý hřeben. Další model byl vyroben z klády, která se osekala do tvaru ostrého trojúhelníku. V některých případech byly na koze umístěny hroty. Pro zvětšení utrpení mohli mučitelé táhnout nohy obětí opačným směrem nebo k nim přidat závaží. Kati také přikládali k chodidlům obětí horký popel či k nim přibližovali plamínky ohně.

Záhadná železná hruška: Krutý mučící nástroj nebo praktický umělecký předmět
Magazín

Záhadná železná hruška: Krutý mučící nástroj nebo praktický umělecký předmět

Počátkem 17. století přestala anglická armáda dřevěného koně používat. Naproti tomu si ho v roce 1775 oblíbila kontinentální armáda Georga Washingtona. V tehdejších dobách se kombinoval s jinými technikami mučení a stal se vcelku rutinní záležitostí. Mimo trestání vandalství či opilectví v armádě byl nástroj používán i u civilních trestů. Jednou byla takto potrestána krádež koně. Viníkovi byl uložen trest patnáct ran bičem a hodina na dřevěném koni.

Zdravotní důsledky pobytu na dřevěném koni byly strašlivé. Mučení mohlo být provázeno prasknutím hráze, velkou ztrátou krve a zlomením křížové kosti. Muži mohli být doživotně sterilizováni. Dle historických pramenů se ostrá hrana příležitostně úplně prořezala oběti skrze klín, což byl důsledek příliš velké váhy zavěšené na nohách. I když bylo v rozsudku často přímo uvedeno, jak dlouho mají obvinění na koze či koni sedět, kati je na nich nechali tak dlouho, dokud v agónii ze strašlivé bolesti neomdleli. Oběti většinou zemřely na vykrvácení, nebo byla příčinou jejich smrti infekce. Pokud mučení přežily, odnesly si jako následek frakturu pánve či doživotně vadnou chůzi.

Vzhledem a způsobem mučení se kůň alias koza podobal jinému mučicímu nástroji, Jidášově stolici. Koza však obětem navíc způsobovala i ponížení před veřejností.

Tagy Koza mučení nástroj Washington, D.C.