Karel IV. u nás položil kořeny vzdělávání i kulturního dědictví a jeho vláda zasahovala daleko za naše hranice. Tam se však netěšil takové oblibě.

Zatímco v Českých zemích se vydával v přestrojení mezi prostý lid, nejen proto, aby poznal jeho život a zjistil, jestli lidé v podhradí nestrádají a trestal nepoctivce, jeho jméno je poskvrněno hlavně díky událostem z roku 1349, které se odehrály v Norimberku. Zdá se, že Karel IV. byl jiný v Česku než v Německu.

Český Otec vlasti

Karel IV. je v české historii vnímán a označován za "otce vlasti". Z Prahy chtěl udělat kulturní i obchodní centrum Evropy a je to právě on, jemuž vděčíme za univerzitu, most, hrad a mnoho dalších památek, jež jsou symboly naší české hrdosti. V novodobé historii Karel IV. zvítězil i v soutěži o největšího Čecha. Běžně se traduje, jak byl spravedlivý a jak trestal nepoctivce, zloděje a podvodníky. Za jeho vlády byly postihovány krádeže dřeva, ale nenechal bez výstrahy a povšimnutí ani menší spory. V očích českých poddaných byl spravedlivým králem, který trestal zlo a zveleboval naši zem.

Za jeho vlády byly například krutě trestány krádeže dřeva a ochraně lesních porostů věnoval král v zákoníku Maiestas Carolina významný prostor.

Stejně tak uzákonil to, jak bude s hříšníky a nepoctivci nakládáno, přesně, bez výjimky a podle zákona.

Pogrom židů

Zcela jiný pohled na něj však mají v sousedním Německu. Na vině je především jeho šílený pogrom na Židech, kteří to jako komunita neměli v historii lidstva nikdy jednoduché.

A právě Karel IV. odsoudil svými činy hned několik set židů na smrt. Jedná se o události v Norimberku roku 1349: Židovské ghetto bylo tehdy v samém centru města a místní občané hledali cestu, jak se nevítaných židů zbavit a přinejmenším je vyhostit někam na okraj. Jejich lukrativní pozemky a nemovitosti, ale také peníze, jež jim lidé dlužili, se staly trnem v oku.

Aby se toto mohlo udát, byla potřeba získat královo požehnání, protože židé byli podle zákona právě jeho majetek.

Vyjednávání mezi norimberskou městskou radou zastupovanou Ulrichem Stromerem a Karlem IV. trvalo skoro dva roky. Hlavním cílem Karla IV. však bylo vyjednat podmínky, za které může židovskou obec v Norimberku výhodně obětovat. Nakonec našel řešení: Slíbil občanům Norimberku beztrestnost, když bude ublíženo židům a jejich majetku. A je jasné, že právě to odstartovalo pogromy, navíc legitimní a zákonem podporované. Podobně se potom Karel zachoval také ve Frankfurtu nad Mohanem a v roce 1350, kdy sám omlouval vraždění židů v Chebu.

Historická nesmrtelnost má tak i v případě Karla IV. vždy dvě strany mince.

Zdroje:

www.extrastory.cz, studium.kvalitne.cz, echo24.cz