Slovo decimace pochází z latiny a znamená „odebrání desetiny“, tedy nepřímo smrt jednoho člena ve skupině. Decimace mohla být použita jak v jedné, „domovské“ armádě, tak k potrestání nepřítele. Kromě odkazů na historický trest se slovo decimace v angličtině používá k označení extrémního snížení počtu obyvatel nebo síly.
Na praktické použití se podívejte zde:
Na koho padne los…
Kohorta – neboli skupina 480 vojáků - vybraná k potrestání decimací byla rozdělena do skupin po deseti. Z každé skupiny byl pak losováním vybrán jeden voják, jehož zbývající členové skupiny ubili nebo ukamenovali. Je tedy jasné, že se jednalo o zabití druha druhem, protože se většinou jednalo o kamarády nebo alespoň podobně smýšlející jedince. Zbývající vojáci pak často dostávali na několik dní příděly ječmene místo pšenice, coby podřadné jídlo, a museli se utábořit mimo opevněnou bezpečnost tábora. Protože trest padl losem, všichni vojáci ve skupině odsouzení k decimaci byli potenciálně odpovědní za popravu, bez ohledu na individuální míru zavinění, hodnost nebo vyznamenání.
Každý desátý z kola ven
Decimace jako náhodná, ale spravedlivá forma trestu fungovala v armádě velmi dlouho. První případ je zaznamenán v roce 471 př. n. l. během raných válek Římské říše. Po rozprášení armády a prohrané bitvě nechal konzul Appius Claudius Sabinus Regillensis potrestat viníky za dezerci. Jednotliví setníci, vlajkonoši a vojáci byli jednotlivě zbičováni a pak byl losem vybrán každý desátý, který byl sťat.
Verze decimování se v průběhu let a v armádách drobně lišily. Princip byl ale stejný - důstojníci nechtěli umlátit nebo povraždit všechny zúčastněné muže, proto zvolili smrtící loterii. V té bylo vybráno pět, někdy osm, někdy dvacet mužů, přičemž jejich počet byl vždy zohledněn na celkovou velikost jednotky. Jednalo se vždy o desetinu.
Ukončení trestu
Ač byl trest používán po dlouhé věky, nakonec právě vazby mezi vojáky tento podivný trest ukončily. Samotná decimace nakonec zanikla, protože ačkoli armáda byla připravena pomoci při popravách nevinných otroků, jen stěží se dalo očekávat, že budou profesionální vojáci spolupracovat na nevybíravých popravách svých vlastních kamarádů. Pozdější vůdci si dobře uvědomovali, že tato forma trestu, kdy se mezi sebou zabíjejí kamarádi, vedla k poklesu morálky a motivace ve vojsku.
Podle legendy byla zdecimována například thébská legie ve třetím století našeho letopočtu. V jejím čele stál svatý Maurice. Legie odmítla přistoupit na císařův rozkaz a proces decimování se opakoval tak dlouho, dokud nezůstal žádný muž. Všichni zdecimovaní se tak stali známí jako mučedníci z Agaunum.
Decimování v novějších dějinách
I přesto je však ojedinělé použití tohoto trestu zaznamenání i v pozdější historii, například
V bitvě u Breitenfeldu (1642), u Lipska během třicetileté války, či dokonce u nás. Devadesát mužů bylo vybraných losem v hodu kostkami a následně popraveno v Rokycanech 14. prosince 1642 katem Janem Mydlářem juniorem, synem Jana Mydláře, slavného pražského kata. Po popravě byli vybraní muži ještě oběšeni na stromech na silnici z Rokycan do Litohlav, jiná verze zase říká, že vojáci byli zastřeleni a jejich těla visela na stromech. Jejich hromadný hrob je prý na Černé mohyle v Rokycanech, která zdecimování připomíná dodnes.
Zdroje: militaryhistorynow.com, military.wikia.org, belfastchildis.com, history.stackexchange.com