Strážci pořádku

Obdobně jako strážci zákona dnes, ve starověkém Římě dohlíželi na pořádek tzv. Vigiles Urbani, v překladu „hlídači města“. Ti měli na starosti běžné výtržnosti a rozzuřené davy lidí, což bylo v milionovém slavném městě se spoustou spletitých zapadlých uliček a chudinských čtvrtí běžnou záležitostí. Řešili další přestupky a „menší“ trestné činy, jako krádeže či útěky otroků. Kromě toho byli zároveň i hasiči. V Římě jich bylo okolo sedmi tisíc. Pokud jim na větší trestný čin nestačily síly, povolali na pomoc římské stráže. V případě ohrožení císaře, zasahovali jeho zvláštní ochránci – pretoriánská garda.

Zločin a trest

V Římě se kradlo, loupilo, vraždilo, stejně jako ve všech dobách. Časté byly vzpoury a útěky otroků. Mezi zločiny bylo i žhářství nebo poškozování cizího majetku, a to včetně otroků. Nezákonné třeba bylo nosit purpurový oděv. To bylo výsadou jen těch nejbohatších. Tím nejhorším zločinem byly úklady proti císaři a otcovražda. Od raných dějin Říma kolovaly historky o děsivých osudech porušitelů zákona, které sloužily jako varování. A mnohé římské tresty měly případné zločince od páchání protizákonných činů odradit. A mnohé římské tresty byly velmi kruté, ač ne všechny byly vždy uplatněny. A měnily se v průběhu času. Nejběžnějším trestem byla pokuta a bičování. Jedním z těch nejstrašnějších ukřižování. Za co hrozilo a jaké byly další tresty, zmiňují historici i badatelé.

Zdroj: Youtube

Otroky hodit šelmám…

Výstižně popisuje tresty a rozdílný přístup k trestání v Římě, například, J. L. Trafford ve své knize How to Survive in Ancient Rome (2020). Takže, nejprve odsouzení do vězení. Tam se dostali hříšníci za opakované činy. Jak dlouho tam strávili, záleželo na tom, ze které sociální vrstvy pocházeli. Ti „notoričtí“ dostali upevněné dřevěné boty, které jim ztěžovali útěk. Nejběžnějším trestem ale byly pokuty. Především za krádeže. V tomto případě mnohonásobně převyšovaly hodnotu ukradeného předmětu. Dále to bylo bičování. To „lepší“ bylo bití holemi, což bylo méně bolestivé. S postupem doby se i z obyčejného zlodějíčka mohl stát otrok. Zotročení museli nosit na krku cedulku s popisem trestného činu. Žhářství se trestalo upálením. Závažný trestný čin pak mučením, popravou, ubitím k smrti, galejemi na smrt. Otroci a nuzní mohli být hozeni do arény, kde je rozcupovala a sežrala divoká zvířata, shozeni ze skály, pověšeni nebo pohřbeni za živa. Pokud otrok vztáhl ruku na svého pána, byli popraveni všichni otroci v domě. Vzbouřenci končili na kříži. Nebyli pohřbeni, ale ponecháni supům

… a smetánku poslat do exilu

Svobodní občané obvykle nebyli trestáni smrtí. Pokud se nějakého činu dopustil někdo z vyšších vrstev, měl právo být vyslyšen císařem, který mohl, pokud chtěl, jeho potrestání ovlivnit. Jedním z nejhorších trestů byla ztráta jeho přízně. Takové veřejné zhanobení se dotýkalo hrdosti a cti provinilce. Vyřazení ze společenského a politického života bylo potupou. Dalším krutým trestem pro smetánku bylo dočasné nebo trvalé vyhoštění. I když měl vyhoštěný čas sbalit si vše potřebné a důležité, než se vypravil na nějaké příjemné a poklidné místo, pocit, že musel opustit milované město, že je vyloučen ze společnosti, byl bolestivý trest. A ti, kteří se mohli po určité době vrátit, byli i tak navždy poskvrněni. Pokud panovník nepřimhouřil oči, měli i ti z nejvyšších vrstev právo, lépe řečeno bylo jim nařízeno, vzít si život, což je označováno jako svobodná volba smrti. Tresty bohatým se ale obvykle udělovali za zradu nebo spiknutí proti státu.

Zdroje: wielkahistoria.pl, www.bbc.co.uk, factsanddetails.com