Pod pojmem třetí světová válka si můžeme představit konflikt, ve kterém by proti sobě stály nejsilnější světové mocnosti: na jedné straně Spojené státy podporované západní Evropou a Izraelem, na straně druhé nejspíš Rusko, jehož možnými spojenci by byly Čína a Severní Korea. Napětí mezi oběma křídly v posledních letech povážlivě narůstá. Západu se ani trochu nezamlouvá ruská invaze na Krym a existuje vážné nebezpečí, že když by se ruský prezident Putin rozhodl získat vliv i v oblasti Baltského moře, NATO by proti němu zasáhlo.

Britský generál Sir Nick Carter vidí největší hrozbu v narůstajícím nacionalismu a populismu, díky nimž se do předních pozic západních států dostávají nevypočitatelné osobnosti. Ačkoli jej Sir Carter přímo nezmínil, dobrým takovým příkladem může být americký prezident Donald Trump, který si po vyhrocení krize se Severní Koreou zčistajasna podal s Kim Čong-unem ruku, jako by byli dlouholetí kamarádi. "Je těžké si vzpomenout, kdy naše společnost byla více nejistá a dynamická," uvedl Sir Carter. Rusko s Čínou mají podle něho západní dění dobře nastudované a znají jeho slabiny.

S tím souhlasí i nový lídr britské armády Mark Carleton-Smith: "Pro naši národní bezpečnost je dnes Rusko mnohem větší hrozbou než islámští extrémisté," doplnil.

Právě díky znalosti současného západního prostředí by se Rusko mohlo odvážit k dalším invazivním krokům, protože by si bylo téměř jisté, že se nesourodý západ nerozhoupá k akci a nebude daná území bránit, i kdyby spadala pod NATO. Podobný konflikt by navíc znamenal začátek třetí světové války, kterou západní svět nechce dopustit, a tak raději obětuje pár pěšáků, než aby zničil celou šachovnici.

Zkáza celého světa je s myšlenkou 3. světové války často spojována, jelikož světové mocnosti dneska disponují zbraněmi, jejichž použití by v krátkém čase dokázalo zdevastovat celou planetu. "Nevím, jakými zbraněmi se bude bojovat ve 3. světové válce, ale v té čtvrté to budou klacky a kameny," prohlásil už slavný vědec Albert Einstein.

Strašák celosvětové jaderné katastrofy byl nastolen za studené války, kdy Američané i Rusové doslova drželi ruku na tlačítku k odpálení úderných raket. Kdyby jedna strana zahájila útok, druhá by na něj v sekundě odpověděla, a hrůzostrašné následky nukleárního výbuchu by nesly obě země.

Existuje však také možnost, že by se psychologie studené války uplatnila i ve válce třetí světové, a jaderné zbraně by ze strachu z odvety stejného kalibru nepoužil nikdo. Boje by se omezily na ničení strategických cílů, a to jak armádních, tak ekonomických, a na kyberútoky, které by rozbíjely nepřítelovu komunikační síť. Civilní obyvatelstvo by tedy nemuselo být přímo ohroženo globální jadernou pohromou, ale čelilo by silné ekonomické krizi a chaosu. Ztráty na životech by nebyly zanedbatelné ani v případě tohoto "mírnějšího" scénáře.