Na samém počátku mělo římské otroctví čistě praktický účel. Obranné války, probíhající v 6. století př. n. l., snížily počet rolníků. Tím se zvýšila poptávka po pracovní síle. Jak ji získat snadno a levně? Problém vyřešili váleční zajatci. Řím se tak stal postupem času „společností otroků“.
Historici odhadují, že v 1. století našeho letopočtu žilo ve Věčném městě asi 400 tisíc nesvobodných. Tvořili tak 25 % až 40 % společnosti. Pocházeli z krajin, s nimiž císař právě vedl konflikt. Ulicemi se tak procházeli lidé ze Sicílie, Kartága, Španělska, Malé Asie, Řecka, ale také Galové, Germáni, Thrákové, Asyřané, Egypťané a Numiďané. Otrocké karavany následovaly dobyvatelskou armádu a zajatce kupovaly přímo od ní.
Trh s otroky
Obchodníci s otroky se nazývali Mangones nebo Venalitii. Obvykle pracovali pro senátory a aristokraty, již do nákupu lidí investovali. Trh měl stanovená pravidla, na které dohlížely úřady. Přestože rasa nebyla považovaná za důležitou, při prodeji se kladl důraz na místo původu otroka. Předpokládalo se, že lidé z určitých národů budou zvládat některé úkoly lépe.
Nákup a prodej měl nejčastěji podobu veřejné dražby. Lidé byli nazí. Na krk nebo na stojan se zavěsila tabulka popisující odkud pocházejí, v jaké jsou kondici, jakou mají povahu, inteligenci a vzdělání. Zpočátku bral kupující všechna rizika na sebe. Na konci římské republiky už ale platila půlroční záruka, během níž mohl zákazník, pokud se ukázalo, že otrok nemá deklarovanou kvalitu, požadovat peníze zpět.
Aukce probíhala podle jednoduché rovnice. Čím krásnější a vzdělanější zajatec byl, tím byl dražší. Na základě literárních pramenů víme, že průměrná cena za muže se v prvních třech stoletích našeho letopočtu pohybovala v přepočtu kolem 183 tisíc korun. Římská otrokyně se prodávala za necelé dva miliony až 21 milionů korun.
Cena za otroka
Někdy se její cena vyšplhala až na desetinásobek průměru. Stačilo, aby byla mladá, dobře stavěná, zdravá a charismatická. V tu chvíli si její vlastník vypočítal, že se mu investované peníze rychle vrátí. Přinutil ji totiž, aby se stala prostitutkou. Poměr mužů a žen byl v Římě na konci 1. století více než 7 ku 3. Z toho důvodu byly nevěstky velmi žádané.
Cenění byli také kvalifikovaní otroci. Například jeden řecký učitel byl prodaný za tři talenty stříbra, což bylo přibližně 80 kg kovu. Nový majitel tak za něho zaplatil v přepočtu 8,5 milionu korun. Naopak, staří lidé byli prakticky darovaní a děti stály osminu ceny dospělých.
Zdroje: www.malevus.com,www.britishmuseum.org, www.en.wikipedia.org, www.discover.hubpages.com
