Hygiena žen za třicetileté války: Spodnička nahrazovala vše potřebné

Ilustrační foto: Scéna z třicetileté války od Johna Augusta Atkinsona

Ilustrační foto: Scéna z třicetileté války od Johna Augusta Atkinsona

Foto: Wikimedia Commons, By J. A. Atkinson – http://www.abbottandholder-thelist.co.uk/, Volné dílo

Málokdo z moderní společnosti si dnes dokáže představit, že by vyšel na ulici takzvaně “na ostro”. Pokud ano a ještě se k tomu přizná, je tento fakt brán v sexuálním kontextu. V 17. století byla ale tato praxe běžná a díky změně módního stylu v důsledku třicetileté války čistě praktická.  

Období třicetileté války bylo pro módu klíčové. Měšťané a šlechtici měli až po krk těžkých látek, které byly neprodyšné a špatně se v nich dýchalo. Odhodili typické okruží a vyhrnuli si rukávy. Ženy, které často své muže doprovázely na bojiště, kde se staraly o jídlo, dobytek a zraněné, potřebovaly volně dýchat a pohodlněji se pohybovat. Proto spíše než korzet nosily vyztužený živůtek a sukně s kovovým okružím vyměnily za volně splývající. Pozor, z praktického hlediska ale vrchní část podepřely třemi až čtyřmi spodničkami. Chudší ženy zase nosily dlouhou spodní košili (Zdroj: www.prolekare.cz, Hygiena ženy III - Druhá polovina 17. století a 18. století 45. česko-slovenské dny dětské neurologie).

Nikdo o tom nemluvil, ale každý to věděl. První spodnička nebo spodní košile, která byla kvůli kvalitnímu materiálu často nejdražší výbavou v truhle poddané, zachycovala všechno. Pot, menstruační krev, kapky moče. Kalhotky se totiž v tomto období neujaly. Důvodů může být několik, historici se ale shodují na tom, že pro ženy byl tento oděv prostě nepohodlný  a nepraktický (Zdroj: thesis.cz, Intimní hygiena ženy, Denisa Zelinová). V období, kdy pořádně neexistoval toaletní papír, vložky, tampony nebo menstruační kalíšky a koupele také nebyly na denním pořádku, totiž bylo třeba větrat. Nabírané spodničky pomáhaly udržet choroboplodné bakterie od "lůna lásky" dostatečně daleko. Pak stačilo spodní část oděvu po několika dnech svléknout a pořádně vyprat.

Praní prádla bylo bráno jako trest a od začátku bylo považováno za práci žen. Byl to vyčerpávající a zdlouhavý proces a zřídka kdy jej prováděly ženy samy. Praxe týdenního praní se objevila až koncem 17. století, do té doby to byl sezónní a skupinový úkol. Bylo třeba ohřát hodně vody, jak na praní, tak na máchání. Skvrny se musely přes noc rozpustit v moči, a pak se špína musela vyklepat dřevěnou palicí. Pralo se většinou u řek, bohatší města měla dokonce i veřejné prádelny.

Švédské drancování Prahy

Jak probíhalo drancování Prahy švédskými vojsky? Bylo krvavé a dlouhé

A co menstruace? Není snad jiného procesu, který je lidskému tělu tak přirozený, jenž byl dlouhé časy velkým tabu. Právě sedmnáctému století a rozmachu textilní výroby mohou ženy vděčit za větší pohodlí během svých dnů. Poprvé se objevují látkové vložky, které se uvazovaly kolem těla nebo se zabudovávaly do spodničky. Dokonce byla vynalezena i menstruační košile, jejíž dlouhé cípy se uvazovaly mezi nohama. Některé vynálezy, ale bez podpůrných kalhotek nebyly dokonalé. Legenda vypráví, že jeden muž našel na tanečním parketu zakrvácený hadr, který tam ztratila menstruující žena a on chudák netušil, kdo byl kde zraněn. Prosté ženy však byly stále "dole bez" a spoléhaly se na svou spodní košilku.

Akční letáky