Stejně jako většina vystěhovaných Židů, ani Ovitzovi netušili, do jakého pekla jedou. Do transportu byli vehnáni v polovině roku 1944 i přesto, že se v rodném Rumunsku těšili velké popularitě a navzdory tehdejšímu zákonu jim bylo dovoleno vystupovat před nežidovským obyvatelstvem. Před válkou se svou liliputánskou show projeli velký kus Evropy, představili se i v Československu.

Liliputů bylo v rodině celkem sedm, jen matky dětí a hrstka dalších příbuzných byli normálního vzrůstu. Když skupinka trpaslíků vystoupila z vlaku na osvětimském nádraží, vyvolala okamžitý rozruch. Důstojníci SS rychle běželi pro Josefa Mengeleho, který na vězních prováděl nelidské lékařské experimenty a každá lidská anomálie ho nesmírně zajímala.

Z liliputánské rodiny měl Mengele ohromnou radost. Pro její členy, včetně těch vyšších, vyhradil samostatnou ubikaci a nakázal, aby Ovitzovi dostávali lepší stravu a mohli se mýt. Rodina si navíc směla ponechat vlastní šaty a po cestě si odpočinout. Klid ale netrval dlouho.

Hned druhý den se Ovitzovi museli dostavit do Mengeleho laboratoře a začalo se s drastickými pokusy, při kterých byla členům rodiny odebírána krev až do omdlení. Bez jakékoli anestezie Mengele trhal trpaslíkům vlasy a zuby, odebíral vzorky kostní dřeně, lil jim do uší vařící vodu a ženy podroboval bolestivým gynekologickým prohlídkám. Přitom k nim však stále mluvil zdvořile a dětem říkal, že je jejich "strýček", čímž ještě podtrhl zvrácenost svého charakteru.

Traduje se, že "doktor Smrt" natočil pro Hitlera zábavný film, ve kterém trpaslíky nutil zpívat německé písně. Snímek ale po válce nebyl nalezen.

Když se k osvětimskému táboru začala blížit Rudá armáda, Mengele uprchl, aniž by objekty svých experimentů zlikvidoval. Ovitzovi se tak dočkali osvobození a vydali se na cestu do rodné vsi. Doputovali tam po dlouhých sedmi měsících, ale jejich dům byl dávno zbořen. Emigrovali proto do Belgie, odkud se pak přemístili do mladého státu Izrael, kde navázali na svou uměleckou činnost. V roce 1955 pak s vystupováním přestali a otevřeli si vlastní biograf.

Poslední z trpasličích sourozenců Perla zemřela v roce 2001; ještě dva roky před smrtí o otřesných zkušenostech z Osvětimi vyprávěla před kamerou. Navzdory útrapám se většina členů rodiny dožila vysokého věku, přičemž rekord v tomto ohledu drží Rozike Ovitzová, která zemřela až v 98 letech.