Co však byla potní nemoc, záhadný tudorovský mor z Wolf Hall? Zajímavé je, že obětí v tudorovské době byli spíše bohatí lidé, kteří při výskytu nemoci v jedné lokalitě místo okamžitě opustili.
Soudobá svědectví popisují nemoc, která začínala celkovým pocitem, že něco není v pořádku, podivnou předtuchou blížící se hrůzy, po níž následovaly prudké bolesti hlavy, chřipce podobná třesavka a bolesti končetin. Pak se však objevila prudká horečka komplikovaná nepravidelností tepu a bušením srdce. A člověk pak náhle zemřel. Často se zdálo, že smrt nastala jednoduše v důsledku dehydratace a vyčerpání. Mezi příznaky potní nemoci patřil "pocit strachu", třesavka, závratě, bolesti hlavy, bolesti rukou, nohou, ramen a šíje a únava nebo vyčerpání. Nemoc měla různá stádia - stádium studené třesavky následované stádiem horkého pocení. Mohla zabít během několika hodin.
Nemoc byla záhadou.
Na dokument se podívejte zde:
Odkud se tudorovský mor vzal?
Nemoc z pocení se poprvé objevila přibližně v době, kdy se narodil Thomas Cromwell, pozdější hlavní ministr Jindřicha VIII. na konci dynastických válek růží. V popředí je i varianta, že nemoc přišla s invazní armádou prvního tudorovského krále Jindřicha VII. v roce 1485. "Celým krajem se prohnala nová nemoc, která byla tak bolestivá, peprná a prudká, že si nikdo předtím na podobnou nemoc nevzpomněl," říkají dobové prameny.
Nemoc zmizela v polovině 16. století
Do svého vymizení v roce 1551 způsobil tudorovský mor pět ničivých epidemií, při nichž umíraly desetitisíce lidí. Pro pozorovatele na druhé straně Lamanšského průlivu, kde země zůstaly nedotčeny, dostala nemoc jméno Sudor Anglicus, neboli "anglický pot". V tudorovské a raně alžbětinské éře stačila pouhá zvěst o potní nemoci v určité lokalitě, aby způsobila exodus těch, kteří si mohli dovolit odejít.
Potní nemoc zmizela do konce alžbětinské doby, tedy po necelých sto letech. Je možné, že virus mohl zmutovat do méně virulentní formy a možná přitom získal schopnost přenášet se mezi lidmi jako mírnější horečnaté onemocnění. Nebo se jeho evoluční dráha ubírala opačným směrem a stal se smrtelnějším pro své hlodavčí hostitele, čímž se snížilo množství infikovaného trusu v okolí lidských obydlí. Variant je hned několik a je dokonce možné, že virus někde jen spí, než znovu udeří.
Na zajímavý dokument o smrtící síle této nemoci se podívejte zde:
Dr. Johannus Caius
Jméno získala nemoc podle Johna Kayse, který se narodil v Norwichi a získal vzdělání v Cambridgi. Muž strávil počátky své lékařské kariéry na mnoha cestách po kontinentě a vrátil se na konci vlády Jindřicha VIII. s módní přezdívkou Dr. Johannus Caius. Panika kolem nemoci z pocení během epidemie v roce 1551 mu poskytla ideální příležitost, aby toto nové jméno dal všem na vědomí.
Právě fakt, že bohatí lidé byli zřejmě postiženi častěji, mu také poskytla příležitost vydělat peníze. Přestože většina Caiusových pacientů stále končila smrtí, byl nakonec natolik bohatý, že mohl věnovat velkolepý dar své staré cambridgeské koleji, která se na jeho počest přejmenovala na Caius College. Díky tomuto muži byla pak i nemoc konečně popsána.
Potní nemoc se rozvinula v byznys
Protože na původ nemoci nikdo neznal odpovědi, rozvinuly se kolem ní mnohé spekulace. Kromě prudké smrtelné horečky měla potní nemoc jen málo příznaků, takže se historici medicíny neměli příliš o co opřít. V průběhu let se však objevily názory, že by se mohlo jednat o chřipku, spálu, sněť slezinnou, tyfus nebo nějaký plicní enterovirus podobný SARS. Do žádné z těchto kolonek ale potní nemoc nezapadla docela.
Zajímavé je, že ještě v roce 1993 propukl podobný syndrom mezi Navahy v oblasti Gallupu v Novém Mexiku. Nemoc dostala název epidemie ve Four Corners , podle oblasti jihozápadu USA. A tehdy byl i definován původce nemoci - Sin Nombre virus, tedy hantavirus, člen skupiny virů, které byly dříve známé především v Evropě jako původci syndromu selhání ledvin, a příbuzný několika virů tropických horeček přenášených kousavým hmyzem. Nové onemocnění dostalo název hantavirový plicní syndrom (HPS). Epidemie ve Four Corners byla způsobena přítomností viru Sin Nombre v trusu jeleních myší žijících v blízkosti obydlí Navahů. Aerosolem viru při narušení trusu, například při pouhém zametání, se vytvořila nákaza přenášená vzduchem. A odtud přišlo i vysvětlení, odkud se dávno vzal tudorovský mor.
Nemoc ze zametání
V poststředověkém Londýně se různí hlodavci vyskytovali ve všech vrstvách společnosti. Každý se snažil krys zavit, což bylo skoro nemožné. Lidé zkoušeli to jediné, co je napadlo, a to byl až přemrštěný úklid. Hospodyně tedy pečlivě smetaly krysí trus, čímž možná vypouštěly oblak prachu s hantaviry, který vyvolával potní nemoc v celé Anglii.
Dodnes existují různé teorie o tom, co způsobilo potní nemoc, včetně špatné hygieny, "relaspsové horečky" (nemoc přenášená vešmi a klíšťaty) a hantaviru. Žádná z těchto teorií se však stoprocentně nevztahuje k potní nemoci. Zajímavé je, že nemoc z pocení se zdála být virulentnější u vyšších vrstev. Někteří se domnívají, že to mohla být právě potní nemoc, která si vyžádala život prince Artura, staršího bratra Jindřicha VIII., a mezi dalšími, o nichž se předpokládá, že jí trpěli, jsou Anna Boleynová, William Carey (manžel Marie Boleynové), který na ni zemřel, a mnoho členů Jindřichova dvora.
Zdroje:
www.ancient-origins.net, en.wikipedia.org/wiki/Sweating_sickness, www.theanneboleynfiles.com
